Přírodní cukr je běžnou součástí téměř každé plodiny společně s dalšími složkami – vitamíny a minerály. Takto pohromadě se nevyskytují pouhou náhodou. Naopak. Jejich poměry mají důležitý účel a vzájemně se doplňují. Pokud se ale bavíme o člověkem čištěném - bílém cukru, narážíme na několik zásadních problémů:
Deficitní vitamíny a minerály
Člověk vzal tento přírodní cukr a složitými chemickými procesy z něj vytvořil jeho rafinovanou variantu - chemickou návykovou bombu, která našemu tělu není přirozená a její zpracování je pro nás dost komplikované.
Pro lepší představu uvedu příklad na pšeničném zrnu. Ke správnému strávení škrobu a cukru, které zrno obsahuje, je potřeba vitamin B a vápník. A proto jsou nepostradatelné otruby, které zrno obalují - obsahují právě tyto dvě látky, které jsou potřeba. Pokud ale vitamín B a vápník chybí při trávení cukru (pokud konzumujeme rafinovaný cukr, zbavený všech prospěšných látek), musí si je tělo vzít odjinud. Ano, z kostí a zubů, které jsou tímto oslabené.
Při výrobě cukru se „zbavíme“ 20 – 30ti tělu prospěšných látek. Pro jeho zpracování si všechny tyto látky bere tělo ze zásob, které jsou už tak dost tenké. Není tedy divu, že po pár letech každodenní konzumace rafinovaného cukru dostaneme tělo do deficitu, který vyústí v nejrůznější chronická onemocnění. Podrobně si o této problematice a nebezpečí cukru můžete přečíst zde.
Rafinace: chemický koktejl pro naše tělo
Čištění = rafinace cukru je komplikovaný chemický proces, při kterém se používá např. vápno, oxid uhličitý, kyselina sírová a další látky. Nejen že ho tedy zbavíme zdraví prospěšných vitamínů a minerálů, ale my je dokonce nahradíme chemikáliemi, které samozřejmě negativně ovlivňují všechny naše orgány, nejvíce pak sliznice střev, které jsou sídlem mikroorganismů a kolébkou našeho imunitního systému.
Inzulínová houpačka
Jak jsem už psala, cukr se v přírodě sám od sebe prostě nevyskytuje. Vždy je součástí dalších látek, které pomáhají jeho trávení a správnému zpracování. Nikdy by nám tedy nedokázal (bez rafinace) vystřelit hodnotu inzulinu v krvi tak vysoko, jako to umí náš umělý bělostný cukr, kterým si sladíme kávu a odpolední koláč.
Pokud nám neustále lítá hladina cukru v krvi nahoru a dolu, reakce tkání na inzulin se značně sníží. Takovému stavu se říká inzulinová rezistence. Jinými slovy, tak dlouho se bude tělo snažit neustále vyrovnávat hladinu cukru v krvi, až už z toho bude unavené a bude mu to jedno. Což většinou odstartuje kaskádu onemocnění spojených s metabolickým syndromem, cukrovku, aterosklerózu, zánětlivost a další a další vážné dysfunkce.
Ano, cukr, ve formě fruktózy, najdeme např. i v ovoci. Stejně tak jako spoustu vlákniny, která ovlivňuje i jeho inzulinovou senzitivitu, proto není jeho glykemický index tak raketově vysoký, jako u čištěného cukru.
Vysoká hladina glukózy v krvi
Trvale zvýšená hladina glukózy v krvi nám není přirozená a tělo s tímto stavem neumí pracovat bez dalších následků.
Krevní oběh je v tomto případě „zpomalený“. Cirkulace živin, bílých a červených krvinek je tak snížená a vaše buňky a tkáně nedostávají výživu a energii tak, jak by potřebovaly. To samé platí pro imunitní systém.
Bílkoviny (základní stavební jednotky ve vašem těle) jsou tímto procesem poškozeny. To neznamená, že vám začne „jen“ dříve stárnout kůže a objeví se vrásky. Zhorší se funkce hemoglobinu, vidění, vedení nervů, činnost důležitých orgánů.
O správnou hladinu cukru v krvi by neměli pečovat jen diabetici, protože se týká nás všech.
Ústa se radují, boky žalují
V cukru přijmeme spoustu prázdných kalorií – to znamená kalorií, které nám dají energii, ale žádnou výživovou hodnotu. Do těla tedy dostaneme palivo, ale bez vitamínů a minerálů. Proto vám tělo vysílá další a další signály a chtělo by více a více jídla. Ale ne protože nemá dostatek energie, ono nemá dostatek živin. V kombinaci s inzulinovými výkyvy, které jsem zmiňovala o pár řádků výše je víceméně zázrakem, že jste snědli po obědě jen dva kousky toho sladkého koláče.
Kalorie z koláčů se tedy uloží ve formě tuku. A protože volá po dalších (ve snaze získat nikoliv energii a další hmotu do žaludku, ale protože potřebuje vitamíny a minerály pro správné fungování), dáte si další. A ty se vám zase uloží. A tělo volá dál. A vy si dáte zase koláč. Až máte najednou o 10 kilo víc, jste rezistentní na inzulin, hladina cukru v krvi je vysoká, vaše tělo je plné zánětů a nemá jak by s nimi bojovalo, protože z těch koláčů nemá ani tu špetku vitamínu C nebo minerály, aby udrželo vaše ledviny, játra nebo plíce plně funkční.
Ráda bych vám řekla, že něco sladkého občas přece nevadí. Jenže „občas přece neuškodí“ začíná být hodně omílané klišé, za které se dá ledacos schovat. I vaše výčitky. Občas je jednou týdně? Jednou za tři dny? Jednou denně? A co počítáte – jeden koláč? Jeden celý den, kdy si užijete všechny ty koláče?
A jak jíte jinak? Vybíráte pestrou, živou, výživnou stravu, nebo jíte tak jako normálně a pak si dáte navrch ještě ten jeden koláč? Občas?
Vybírejte ty správné a čisté potraviny. Postupně si to zautomatizujete tak, že pro vás opravdu nebude problém vyřešit rozumně ani náhlý hlad a nebudete muset skončit v prvním pekařství s tvarohovým šátečkem v ruce.
Cílem není odříkat si všechny potraviny a jíst jen zeleninu. Nicméně, když budete dávat tělu dlouhodobě správnou stravu, začnete se cítit lépe, a i vaše chuťové buňky se tomu přizpůsobí. Nebudete už potom potřebovat přesolené, přemaštěné nebo přeslazené potraviny. Nebudete se potřebovat cítit unavení, těžcí a nemocní. A najednou zjistíte, že nejste ve fázi, kdy si něco odříkáte. Protože už ,,to něco‘‘ prostě nějak nepotřebujete. Držím palce.
