Pro doplnění, pokud by někdo stejně jako já nevěděl, pak senzorické aktivity jsou takové, při kterých dítě něco dělá (aktivita) a zapojuje přitom svoje smysly (senzoring). Nejsem si sice úplně jistá, které aktivity by se daly nazvat nesenzorickými, snad kromě spánku, nicméně jde pravděpodobně o zdůraznění potřeby dětí zapojovat co nejvíce smyslů k jejich správnému psychomotorickému vývoji.
Zahradničení
Že je pobyt v přírodě dětem prospěšný ve všech ohledech je asi jasné každému, kdo nevyrůstal na ropné plošině. Ovšem snažit se na zahradě odvést nějakou smysluplnou práci ve společnosti batolete není už tak dobrý nápad, pokud vaše zahrada není velká jako obývák s přepečlivě udržovaným trávníkem bez klíšťat, rezatých mravenců, kopřiv, trnitých, jedovatých a jinak nepříjemných rostlin, živočichů a jejich exkrementů. To je pak pro matku i dítě příjemnější procházka v parku, o který se pečlivě stará někdo jiný.
Malování vodou
Na zeleném recyklovaném papíru vytváří voda dobře viditelné tmavé skvrny a tohoto efektu lze využít pro batolecí senzorickou zábavu. Pomocí houbičky nebo štětce může dítě činit své první výtvarné pokusy. U nás se však tento druh papíru dá běžně pořídit jen nařezaný na příliš malé čtverce, než aby moje batole pochopilo, co jsem jeho namočením sledovala, takže tuto aktivitu si mohu škrtnout.
Mouka a olej
Mouku a kvalitní rostlinný olej smícháme dohromady a vzniklou směs předáme dítěti na hraní. Tak tohle asi taky napadne každou, která má v kredenci mouku a občas ji na něco použije. I spousta jiných kuchyňských surovin a ingrediencí se dá využít k rozvoji dětských senzorů, pokud paní domácího rozpočtu není zbytečně šetřivá a nevadí jí nějaký ten úklid navíc. Přesněji řečeno - hodně úklidu navíc. To se sice dá vyřešit přesunem dítěte na zahradu, ovšem k tomu účelu už bylo vymyšleno pískoviště.
Magnety
Magnetické obrázky či větší hrací magnety umístěné na ledničce nebo na deskovém radiátoru jsou vděčným zastavením na každodenní obchůzce mého batolete po bytě a většinou už patří k běžné výbavě všech moderních domácností s dětmi i bez. Nic, kvůli čemu by bylo třeba točit videa nebo se na ně dívat.
Koš se sítí
Aktivita spočívá v použití prádelního koše plastového či proutěného, jehož horní částí propleteme provázek tak, aby vznikla síť, kterou dítě musí prostrčit ručičku, pokud chce získat předměty uvnitř. Docela zajímavý nápad, nicméně zjistila jsem, že aby hra byla skutečně podnětná, musí být síť podstatně hustší než ve videu. Vtip pochopitelně spočívá v tom, že dítě překážku v podobě provázkové sítě příliš nevnímá a snaží se pochopit, proč je najednou obtížnější vyndat své oblíbené hračky nebo nové, lákavě vypadající předměty. Vyšším levelem této aktivity je, pokud hračky nejdou vyndat vůbec. Pak se z ní stane opravdu skvělá zábava, k jejímuž sledování doporučuji pohodlné křeslo a dobrou kávu.
Noviny na podlaze
Tuto aktivitu jsem původně ani neměla v plánu zkoušet. Na novinách rozložených po podlaze jsem neviděla nic tak zajímavého, navíc od té doby, co nám zavedli internet, je u nás největším kusem papíru leták z Lidlu. Ovšem věci běží i po jiných lajnách, a protože se s manželem lehce rozcházíme v politických názorech, přivezl mi právě z cest ty největší a nejvlivnější německé noviny s obsáhlým článkem o paní Merkel. Můj chlapeček zářil štěstím, když po čtyřech přebíhal znovu a znovu tu šustivou barevnou krásu, trhal kancléřku na kusy a děsil jimi kočku. Když jsem pak noviny uklidila do velkého mikrotenového pytle, už s nimi sice taková legrace nebyla, ale zase nekontaminovaly batole tiskařskou barvou. To je bohužel velká slabina této aktivity, a proto ji už provozovat nebudeme.
Hra na pošťáka
Do papírové krabičky se vyřízneme otvor, kterým lze vhazovat například hrací karty, hospodské podtácky nebo věrnostní karty z plastu. Opět i zde bych ale doporučila vyříznout otvor nikoliv ve velikosti plochy karet, čili velkou díru jako ve videu, ale jejich délky, aby připomínaly právě poštovní schránku. Děti v určitém věku totiž naprosto fascinuje, když něco někam téměř přesně pasuje a oni to tam mohou strkat.
Jedlé prstové barvy
Bílý jogurt obarvíme potravinářskými barvami, čímž získáme kreativní techniku a svačinu v jednom. Platí však totéž, co pro hru s moukou a olejem, přičemž velkoryse pominu fakt, že tyto barvy prakticky nebarví.
Hora z polštářů
Vezmeme alespoň pět naducaných polštářů velikosti padesát na padesát, vyskládáme je na hromadu a necháme batole, aby po nich šplhalo. Místo polštářů, které nevlastním, jsem použila jiné lůžkoviny a navršila je na hromadu, do které sebou malý skutečně nadšeně plácl. Jak je ale zvyklý, očekávat moji spoluúčast při válení se v textilu a mně přišlo nepohodlné dělat to na zemi. Zůstanu tedy u své varianty hromadění se v našem rodinném multifunkčním hnízdě, mezi všemi těmi dekami, polštáři, plyšáky, oblečením, které jsem ještě neuklidila, staršími sourozenci, kteří si přišli pokecat a kočkou, která se zase vetřela, když jsem nedávala pozor.
Duhové ovesné vločky
Asi tak tři balení ovesných vloček obarvíme různými potravinářskými barvami a nasypeme do obdélníkové plastové nádoby tak, aby tvořily barevné řádky. Dítěti pak podáme nějaký bezpečný nástroj, kterým je může míchat dohromady a vytvářet tak barevný šum stimulující jeho neurální síť. Což mu hrubým odhadem zabere pár minut. Nejvýše tři. A to je docela málo, takže pokud nechceme jít dítěti špatným příkladem a plýtvat potravinami, pak asi nezbývá, než vločky po každém použití přebrat.
Ale dost ironie. Jakési poučení jsem z videa přece jen vytěžila. Senzorická aktivita je každá, která dítě baví. Není přitom nutné složitě vymýšlet činnosti, které odpovídají nejnovějším poznatkům dětských psychologů nebo být frustrovaná z toho, že nestíhám držet krok s moderní vědou. Vždy stačilo a stále stačí oprášit v sobě smysl pro hru, který mají vrozený všichni savci. Hra je jediná činnost, při které se člověk učí, pociťuje vzrušení a relaxuje zároveň, a proto je pro nás důležitá v každém věku, nejen v tom batolecím.
