Muži berou hubnutí jako projekt. Pro ženy je to společenská událost!

V České republice trpí nadváhou a obezitou 71 % mužů. U žen se statistický údaj z minulého roku ustálil na hodnotě 57 %.

Obrázek: 5e180dfa63ddf08e60e79ebf1b9c34a20081fa99
Zdroj: pixabay.com

 Epidemie zbytečných kilogramů, která zachvátila kus našeho světa, se neurvale šíří stále dál a dál a nepomáhá žádná osvěta, ani přímá intervence lékařů, kteří musí likvidovat její následky. Vyjmenovávat příčiny obezity by bylo jen nošení dříví do lesa, protože je to téma každodenně omílané ve všech sdělovacích prostředcích. A tak si můžeme jen povzdechnout, kde jsou ty časy, kdy velký břich, co důkaz blahobytu a bohatství, měl jen některý pán a kmáni si díky nikdy nekončící fyzické práci a střídmé stravě udržovali postavu, nad kterou by zaplesalo srdce každého výživového poradce.

Muži mohou být jen jablka, ale ženy i hrušky!

Příroda je příroda a určité zákonitosti, které úzce souvisí s tvarem a hmotností těla lidí, jsou prostě dané. Rozdíly, které můžeme pozorovat u obou pohlaví, neujdou oku žádného člověka a projeví se i v průběhu samotného procesu hubnutí. Ukládání tuků v organismu je předem přesně určeno. Muži si potencionální zdroj energie nosí ve svém břichu, zatímco ženy si ho rozloží do boků, zadní části těla, břicha i prsou.

Faktem zůstává, že pánové mají více svalové hmoty, která logicky potřebuje i více energie ke své činnosti. Ve srovnání s oběma pohlavími to dělá až o 10 % víc. Muži spálí v průměru o celých 6 gramů tuku za den více, než jejich něžné polovičky, aniž by dokonce hnuli prstem. Na první pohled to číslo nevypadá nijak závratně, ale vynásobte si ho počtem dnů v roce a zjistíte údaj přesahující 2 kg, a to už opravdu stojí za kousek nefalšované závisti. Naproti tomu ženské tělo je přímo určeno díky své reprodukční unikátnosti k ukládání tukových zásob, aniž by se jeho majitelka přejídala.

Za vším stojí pohlavní hormony. Ženský estrogen jako dobrý hospodář ponouká organismus k pozvolnému, ale zato soustavnému naplňování tukových buněk, aby ho případné těhotenství nezaskočilo. Naproti tomu mužský testosteron tuky silně opovrhuje a dělá všechno proto, aby jeho pán upevňoval svá svalová vlákna coby symbol mužství, který přesvědčí ženu o jeho genetických kvalitách. Ale i kdyby se do krve pánů vyléval po kýblech, nemá šanci, pokud mu to oni sami budou mařit svou životní nekázní, pěkně přecházející do pomalého sebezničení.

K hubnutí se chlap přiměje v jediném okamžiku a sám! Ženský rozhodovací proces je mnohem delší a zahrnuje spoustu rozličných interakcí!

Říká se, že k člověku s nadváhou promlouvají v hlavě dva hlasy, kdykoliv se na jídlo jen podívá. Jeden ho ubezpečuje, že ten pokrm musí sníst. A ten druhý ho ujistí, že opravdu dobře slyšel a má se do toho neprodleně pustit. A tak musí přijít ke slovu vnější faktor, který s člověkem tak zacloumá, že změní své stravovací návyky nebo se o to alespoň pokusí.

Zatímco si každá žena vyzkouší za svůj život nejedno stravovací doporučení, pro muže je DIETA sprosté slovo. Dobře si je vědom toho, že jeho břišní tkáň mění svou velikost a roztahuje se nejenom dopředu, ale i do stran. A také se často nechá ukolébat tím, že už několik let kupuje stejnou velikost kalhot, protože ty, páskem uchycené až pod pupkem, plní svou krycí a tepelnou funkci stále stejně dobře.

K redukci své hmotnosti přistupuje muž jen ze dvou důvodů. Kvůli ženské, anebo když ho lékař postaví před nepříjemnou skutečnost, že pokud pár kilogramů neshodí, tak umře. Existuje ještě jedna možnost, která souvisí s krizí středního věku a touhou dokázat těm mladíkům okolo, že jsem stejný frajer jako oni a možná ještě lepší!

Ženy hubnou kvůli svému vzhledu, snaze oslnit ve společnosti a na sebe upozornit. Nejenom muže, ale i ostatní slečny i paní, k čemuž je nabádá nejenom vlastní potřeba, ale stejným dílem i diktát krásy ve společnosti.

Muži berou hubnutí jako projekt. Pro ženy je to společenská událost.

Když se chlap rozhodne hubnout, radí se jen výjimečně. Vyznává cestu extrémů a začne brutálně cvičit, nebo sníží příjem na úplné minimum, anebo oba způsoby zkombinuje. Je na sebe přísný, ale výsledek chce hned. Spoléhá se sám na sebe, a že by přišel za kamarády a podrobně jim popisoval, co dělá, tak to ani náhodou.

Žena se k hubnutí mnohem snadněji nadchne, ale má velké problémy vydržet. Zainteresuje do celého procesu rodinu a všechny své známé a než začne, vydává se na cestu konzultací u každého, kdo je ochoten poslouchat a radit. Mnohem úspěšnější bývá, pokud hubne v páru nebo ve skupině, protože potřebuje podporu a neustálou motivaci. O výsledcích svého snažení podrobně informuje své okolí a má větší sklony porušovat nově nastolený režim a snažit se ho neustále inovovat.

Výsledek?

Ten záleží na výdrži a sebekázni každého z nás. Statistiky vydávají jasná svědectví o tom, že do 50. roku života převažují v populaci obéznější muži. Po menopauze je ženy rychle doženou a vyrovná se to. V 70 letech věku se čísla překlopí a zdá se, že populace u obou pohlaví začíná být hubenější. Bohužel, ne proto, že by lidé cíleně hubli nebo neměli na jídlo. Je to dáno tím, že ti s nadváhou se té sedmdesátky vůbec nedožijí. 

Reklama

Podobné články

Obrázek: ae1aa13b34bc0a1f65fabf725b78b1d1e7c08184
Obrázek: c434dd0f7f589f6ad19a0bbd88838ee6b475db0d
Obrázek: 39712eb838289d69bc029c9e39306affcba6dfa9
Obrázek: eda9e7d30f1fb7694446b29a2dffe55308f10afe
Obrázek: 4c5c01fb042970a6f5c47944d9184a45a90b1328