Je libo „pytlíkovku"?
Tuším, že víte o čem mluvím: po perném dni chcete mít chilku pro sebe. Ale ouha! Rodina neodchází, naopak, vyžaduje vaši pozornost, děti potřebují pomoct s úkoly, manžel má problémy v práci a všichni dohromady mají hlad.
V takových chvílích člověk velmi snadno sáhne po nějaké rychlovce, zvláště když deklaruje, že jde o zaručenou chuť přírody bez konzervantů, přidaného glutamátu a umělých barviv.
Ale je tomu skutečně tak?
Dá se všemu, co je na obalu věřit?
Ingredience v polévkách ze sáčku jsou zpracovány procesem dehydratace (odstranění vody), což je jeden z nejstarších přírodních způsobů konzervace potravin. Potud je vše v pořádku. Pojďme ale obal otočit a přečíst složení výrobku. Platí pravidlo, že ingredience jsou sepsány sestupně, to znamená, že na prvních místech jsou látky, kterých je ve výrobku nejvíce a na posledním, kterých je nejméně. Co by na prvních místech rozhodně nemělo být?
Tuky, zejména trans nenasycené mastné kyseliny (ztužené tuky, jedlé oleje zejména kyselina olejová a linolová), palmový olej, glutamát sodný, přidané látky (aromata, zahušťovadla) a velké množství soli.
Éčko nevidíte, ale přece tam je!
Nedejte se oklamat tím, že výrobce deklaruje na výrobku, že neobsahuje glutamát sodný E 621. Můžete si být jisti, že tam je, pouze ve složení má jiný název. Jaký? Vše najdete v mém článku o glutamátu.
A jak je to s jejich konzumací? Myslím si, že u všeho je potřeba používat zdravý selský rozum. Pokud si vyberete polévku, která má žádné, nebo minimální množství „šmakulád" a hodláte ji sníst na čundru, na výletě, nebo když malujete, potom se není čeho obávat. Ke každodenní konzumaci bych, ale ani tu nejlepší favoritku určitě nedoporučila a zvolila bych přirozenou výrobu „poctivé domácí" z čerstvých potravin.
