Biopotraviny, strašák nebo stéblo naděje?

Co dělá biopotravinu biopotravinou?

Společným jmenovatelem všech biopotravin je ekologické zemědělství. Jde o systém hospodaření, který se opírá o několik pevných pravidel. Těmi nejdůležitějšími jsou šetrné zacházení se zvířaty a s půdou. Zajímavé je, že po prostudování pravidel ekologického zemědělství musí být každému jasné, že dodržování těchto pravidel jde ruku v ruce s vysokou kvalitou potravin a jejich nulovou rizikovostí pro lidské zdraví. Ukázková situace je dle mého například umožnit zvířeti po porodu trávit čas s mládětem. To se může jevit jako jasná věc, ovšem v konvenčním zemědělství to tak není, proč? Čím dřív matka na dítě zapomene, tím dříve se vrátí do systému a své dítě přestane hledat. To je pro každé stvoření velký stres, který se zákonitě promítá do kvality mléka.

Potraviny z konvenčního zemědělství jsou přece mnohem hezčí!

To je v drtivé většině případů pravda. Názornou ukázkou je mrkev či brambory a celkově ovoce a zelenina. Proč? Řekli byste, že je normální, aby všechna jablka byla stejně velká? Aby jim ani v době snížené vlahy a na přímém slunci nepraskla slupka? Aby mrkev, která roste v ŽIVÉ půdě, neměla ani jeden škrábanec a byla zářivě oranžová? Každý, kdo někdy zahradničil, ví, že toto prostě není možné. Přestavte si, kolik plodin je vyhozených jen proto, že nejsou dokonalé, kolik chemikálii a někdy až bláznivých systému je použito, jen aby plodiny vypadaly lákavě. Bioprodukty se estetikou až tak nezabývají, jde přece hlavně o kvalitu, chuť a nezávadnost.

Málokdo ví:

1) Procesu kontroly a certifikace nepodléhá jen výrobce biopotraviny, ale i dopravce, osoba zodpovědná za balení produktů a za jeho prodej, včetně skladování. Pokud dojde k chybě, například se zjistí, že potravina obsahuje antibiotika, kontrolován je každý subjekt.

2) Odpor českého zákazníka k biopotravinám je hvězdným fenoménem Evropy a to navzdory vysoké kvalitě našich biovýrobků.

3) Naše pravidla pro kontrolu biopotravin jsou natolik přísná, že se k nám jezdí školit komisaři ze severských zemí, Německa i Rakouska.

Kde se bere skepse a nenávist aneb musí být biopotravina dražší?

Základním problémem, na němž stojí skepse zákazníků, je cena. Proč je tomu tak? Jde o jednoduchou matematiku. Kuře z konvenčního chovu, kromě toho, že nikdy neuvidí denní světlo, nebo neucítí čerstvý vzduch, žije před porážkou pouze, plus mínus 28 dní. Na druhou stranu kuře z ekologického chovu žije třikrát déle, potřebuje tedy třikrát více krmení (nemluvě o kvalitě), více světla, tepla a podobně. Jedna biopotravina si ovšem na trhu vydobyla své místo. Jde o biomléko, na kterém je pěkně vidět, že pokud je odbyt, dochází postupně i k snižování ceny. Dnes je biomléko zastoupeno snad v každém supermarketu.

Jeden vtípek za vše..

Klasickou otázkou, kterou jistě někdy zmínil každý skeptik je: „Víte jaký je rozdíl mezi jablkem z konvenčního zemědělství a biojablkem? Biojablko se stříká v noci!“

Opravdu vtipné je ovšem to, že postřiky jsou vodné roztoky chemikálií, jež se pod UV zářením rozkládají. Jak geniální je tedy myšlenka aplikovat je v noci, za nízké teploty a bez UV záření.