Nikdo netuší, kde berou mámy dětí sílu na překonání kritického období, které následuje po rozpadu vztahů s jejich partnery. Podpořit je může rodina, přátelé, různé organizace, ale nikdo s nimi nebude v kontaktu každý den a klidně i po celých 24 hodin. Tedy pokud se nerozhodnou žít ve svazku, zvaném mommune.
Ne každý člověk zvládne ukočírovat nástrahy všedního života a vybalancovat problémy, které přináší párové soužití. Nepotěší nás ani statistiky rozchodů a rozvodů, které chrlí každý rok čísla neradostná ve prospěch mužsko-ženského soužití. Děti, které rozpadající vztahy generují už ne po stovkách, ale po tisících, jsou v naprosto převážné většině případů svěřeny do péče matek. Pokud mají ženy i se svými potomky štěstí na ex-partnera, který se o ně postará i dál, anebo se mohou uchýlit ke své původní rodině, kde přečkají dobu nejtěžší, než si vytvoří život nový, je vyhráno. Jestliže jsou ale matky s dětmi nechány svými muži napospas realitě bez pomoci, původní rodina bydlí daleko nebo nefunguje, přátelé je mohou podporovat jen na omezený čas a systém státní podpory je spíše zklame, než příjemně překvapí, padají tyto rodinné jednotky až na samé dno žití. Jak po stránce ekonomické, výživové, volnočasové, tak zejména psychické.
Slovo, které už na první pohled přesně vyjadřuje, o co tu jde. MOMMY COMMUNE, neboli soužití maminek s jejich dětmi. Důmyslný a zcela praktický matriarchát z nouze, který dokáže divy. Jak s matkami, tak i s jejich dětmi.
Není to žádná převratná novinka, protože spolužití žen s jejich potomky bez mužů se vyskytovalo ve větším měřítku i v minulosti. Naposledy šedesátá léta minulého století v duchu hippie shromažďovala svobodné matky do dočasných rodin nejenom z důvodu snížení nákladů na život, ale také pro ideálnější výchovu jejich ratolestí.
Rok 2018, kdy byl zaznamenán skokový nárůst soužití dvou, tří i více žen se svými dětmi na určitou dobu spolu, našel významnou oporu v sociálních médiích a v anglosaském světě i ve speciálně navržených webových stránkách, které podstatně zrychlily a umožnily spojení matek z různých částí země.
Na rozdíl od komunit, které vznikly v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy vazby a citová stránka soužití hrály hlavní roli, současné netypické rodinné jednotky spojuje především problém s financemi a s tím úzce související otázka „Kdo pohlídá mé děti, když jsem na všechno sama?“
Na první dojem to vypadá, že se vracíme do časů prvních lidí, kdy se člověk více opíral jeden o druhého a vzájemně výhodně si pomáhal v boji o přežití a o své potomstvo. Také současná verze vzbuzuje naděje jako dobrý plán, kterak prakticky vyřešit potíže přicházející automaticky při rozpadu klasických rodin. Nastavit rovnováhu v oblasti zaměstnání, financí, chodu domácnosti a výchovy dětí včetně nalezení emocionální podpory není ani trochu jednoduché. Pokud se s novou situací má vyrovnat jen jeden člověk, dá se to s různě velikými těžkostmi zvládnout. Jestliže ale celou anabázi změny absolvujete s břemenem zodpovědnosti za jedno nebo i více dětí na zádech, čeká vás jedna z nejtěžších životních zkoušek dospělosti. Takže, proč si nepomoct, když se nabízí řešení?
Sdílet podobný osud znamená pochopit. Odtud je už jen kousek k podpořit a pomoct v porozchodovém období, se kterým se ženy všeobecně perou mnohem hůře než muži, přestože jsou ve hře děti, které dávají matkám sílu bojovat za lepší zítřky. Odstranit tíhu zodpovědnosti, že jsem na to sama a vrátit se opět k životnímu postoji, že ve dvou se to lépe táhne, může spojit ženy s jejich dětmi, které by se jinak nikdy nepotkaly.
Nový start do života, který je spojený s vytvořením netradiční a neočekávané rodiny, bývá pro zainteresované ženy překvapivě snadný. Pokud maminka najde ve svém okolí jinou mámu a sedne ji její osobnost, stane se během pár týdnů skoro zázrak. Jestliže obě dvě zvládnou najít rovnováhu ve financích, v rozvrhu práce a ve výchově dětí, když si správně nastaví pravidla soužití a rychle vplují do svých nových rolí, jsou schopny vytvořit pevné partnerství na několik potřebných měsíců či let, než zvládnout žít s dětmi samy, nebo než si najdou nového muže. Jediné s čím musí počítat, je nálepkování. Určití lidé, kteří raději než vlastní zahradu řeší to, co je za plotem sousedů, je zařadí do škatulky registrovaného partnerství. Ale to už je jejich problém. Snad se s ním poperou stejně dobře jako maminky, které přes nepřízeň osudu nekopou jen kolem sebe, ale kopou za svou rodinu. I když ta může na první pohled vypadat úplně jinak, než jsme zvyklí.
|
Šárka Kocurkováučitelka s velkým srdcem, biologŠárka miluje svou rodinu, rodné Valašsko a skutečný život. Dýchá pro svou učitelskou profesi, která v ní probudila zájem o psychologii a sociologii. Najdete u ní články o lidských vztazích, plné humorných situací a rad, které jsou určeny přímo pro ženy, i témata odborná, která se snaží populární formou zpřístupnit našim čtenářkám. Profil |
Zaujal vás článek? Sdílejte ho se svými přáteli |
Prostě NE a hotovo. Vždyť co je na tom za vědu, že ano? NE.
Tak snadné, krátké, přehledné a jasné slůvko. A přitom tak obtížné, složité, nepohodlné, komplikované, nepříjemné a většinou nám bývá proti srsti. Dobře totiž víme, proč. Možná, že to víme jen někde ve skrytu duše, ale všichni máme nějaké povědomí o tom, co takové NE rozjede. Hromy, blesky, kritiku, uraženost, kyselý obličej, povrchní tón, výtku, možná ultimátum. Je tedy jasné, že NE je velmi MOCNÉ. A možná právě proto se jej tolik bojíme používat. Ale napadlo vás někdy, že NE není hrubiánství, ale úplně obyčejné zrcadlení vlastní sebehodnoty?
Dětství je věk plný čar a kouzel, který dospělácký mozek, k jeho velké škodě, někdy nezvládne přijmout. Kdo z nás by neznal fantazijní svět filmů a knih, který dokáže na pár chvil vymazat realitu všedních dnů až do úplného zapomnění. Bohužel, až příliš mnoho životních zkušeností nám brání vznést se na vlnu imaginací po celý den a už vůbec si netroufáme v rámci svých představ mluvit nahlas nebo do nich dokonce zatahovat jiné lidi. Dospělý člověk, který tak činí a komunikuje s někým či něčím neviditelným, bývá jedním šmahem označen za bytost poruchovou a lifrován do nejbližší ordinace psychiatra.
|
Věk rodičky není jen tak obyčejné číslo! Má vliv nejenom na ženu samotnou, ale i na výchovu jejího dítěte! |
|
Neproměňujte se v popelnici jen kvůli tomu, že jsou Vánoce! |
|
Cesta k dokonalosti aneb "Jak se mi za týden zlepšila pleť" |
