Nikdo netuší, kde berou mámy dětí sílu na překonání kritického období, které následuje po rozpadu vztahů s jejich partnery. Podpořit je může rodina, přátelé, různé organizace, ale nikdo s nimi nebude v kontaktu každý den a klidně i po celých 24 hodin. Tedy pokud se nerozhodnou žít ve svazku, zvaném mommune.
Ne každý člověk zvládne ukočírovat nástrahy všedního života a vybalancovat problémy, které přináší párové soužití. Nepotěší nás ani statistiky rozchodů a rozvodů, které chrlí každý rok čísla neradostná ve prospěch mužsko-ženského soužití. Děti, které rozpadající vztahy generují už ne po stovkách, ale po tisících, jsou v naprosto převážné většině případů svěřeny do péče matek. Pokud mají ženy i se svými potomky štěstí na ex-partnera, který se o ně postará i dál, anebo se mohou uchýlit ke své původní rodině, kde přečkají dobu nejtěžší, než si vytvoří život nový, je vyhráno. Jestliže jsou ale matky s dětmi nechány svými muži napospas realitě bez pomoci, původní rodina bydlí daleko nebo nefunguje, přátelé je mohou podporovat jen na omezený čas a systém státní podpory je spíše zklame, než příjemně překvapí, padají tyto rodinné jednotky až na samé dno žití. Jak po stránce ekonomické, výživové, volnočasové, tak zejména psychické.
Slovo, které už na první pohled přesně vyjadřuje, o co tu jde. MOMMY COMMUNE, neboli soužití maminek s jejich dětmi. Důmyslný a zcela praktický matriarchát z nouze, který dokáže divy. Jak s matkami, tak i s jejich dětmi.
Není to žádná převratná novinka, protože spolužití žen s jejich potomky bez mužů se vyskytovalo ve větším měřítku i v minulosti. Naposledy šedesátá léta minulého století v duchu hippie shromažďovala svobodné matky do dočasných rodin nejenom z důvodu snížení nákladů na život, ale také pro ideálnější výchovu jejich ratolestí.
Rok 2018, kdy byl zaznamenán skokový nárůst soužití dvou, tří i více žen se svými dětmi na určitou dobu spolu, našel významnou oporu v sociálních médiích a v anglosaském světě i ve speciálně navržených webových stránkách, které podstatně zrychlily a umožnily spojení matek z různých částí země.
Na rozdíl od komunit, které vznikly v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy vazby a citová stránka soužití hrály hlavní roli, současné netypické rodinné jednotky spojuje především problém s financemi a s tím úzce související otázka „Kdo pohlídá mé děti, když jsem na všechno sama?“
Na první dojem to vypadá, že se vracíme do časů prvních lidí, kdy se člověk více opíral jeden o druhého a vzájemně výhodně si pomáhal v boji o přežití a o své potomstvo. Také současná verze vzbuzuje naděje jako dobrý plán, kterak prakticky vyřešit potíže přicházející automaticky při rozpadu klasických rodin. Nastavit rovnováhu v oblasti zaměstnání, financí, chodu domácnosti a výchovy dětí včetně nalezení emocionální podpory není ani trochu jednoduché. Pokud se s novou situací má vyrovnat jen jeden člověk, dá se to s různě velikými těžkostmi zvládnout. Jestliže ale celou anabázi změny absolvujete s břemenem zodpovědnosti za jedno nebo i více dětí na zádech, čeká vás jedna z nejtěžších životních zkoušek dospělosti. Takže, proč si nepomoct, když se nabízí řešení?
Sdílet podobný osud znamená pochopit. Odtud je už jen kousek k podpořit a pomoct v porozchodovém období, se kterým se ženy všeobecně perou mnohem hůře než muži, přestože jsou ve hře děti, které dávají matkám sílu bojovat za lepší zítřky. Odstranit tíhu zodpovědnosti, že jsem na to sama a vrátit se opět k životnímu postoji, že ve dvou se to lépe táhne, může spojit ženy s jejich dětmi, které by se jinak nikdy nepotkaly.
Nový start do života, který je spojený s vytvořením netradiční a neočekávané rodiny, bývá pro zainteresované ženy překvapivě snadný. Pokud maminka najde ve svém okolí jinou mámu a sedne ji její osobnost, stane se během pár týdnů skoro zázrak. Jestliže obě dvě zvládnou najít rovnováhu ve financích, v rozvrhu práce a ve výchově dětí, když si správně nastaví pravidla soužití a rychle vplují do svých nových rolí, jsou schopny vytvořit pevné partnerství na několik potřebných měsíců či let, než zvládnout žít s dětmi samy, nebo než si najdou nového muže. Jediné s čím musí počítat, je nálepkování. Určití lidé, kteří raději než vlastní zahradu řeší to, co je za plotem sousedů, je zařadí do škatulky registrovaného partnerství. Ale to už je jejich problém. Snad se s ním poperou stejně dobře jako maminky, které přes nepřízeň osudu nekopou jen kolem sebe, ale kopou za svou rodinu. I když ta může na první pohled vypadat úplně jinak, než jsme zvyklí.
|
Šárka Kocurkováučitelka s velkým srdcem, biologŠárka miluje svou rodinu, rodné Valašsko a skutečný život. Dýchá pro svou učitelskou profesi, která v ní probudila zájem o psychologii a sociologii. Najdete u ní články o lidských vztazích, plné humorných situací a rad, které jsou určeny přímo pro ženy, i témata odborná, která se snaží populární formou zpřístupnit našim čtenářkám. Profil |
Zaujal vás článek? Sdílejte ho se svými přáteli |
Advent a pomalé tempo? Vyloučeno. Leda tak ve snu, a to ještě v cizím. Říkáte si totéž? Vždyť přece jen všechno to pečení, chystání, uklízení, kupování, běhání, shánění a plánování. Do toho práce, děti, muži, domácnost. Spousta povinností a času žalostně málo. To by o adventu spíš jeden brečel, než si ho užíval. Dobře, třeba i brečte, ale KONEČNĚ pomalu. Protože… v čem se ten adventní shon před Vánocemi liší od toho, který zažíváte ve všední dny? V ničem. Spěcháme pořád stejně.
Žádné z nás jistě neunikla móda takzvaných malovaných korálků. Věděly jste ale, že tyto korálky vůbec nejsou malované? Jakou technikou se tedy tvoří? Věřte, není to nic jednoduchého!
Zelenina a ovoce na vašem balkoně? Proč ne, opravdu to jde, jen vám poradím jak na to a jaké druhy vybrat.
