Ty, kdož jsi nikdy nepomlouval, hoď kamenem!
Klepy tvoří 80 % všech našich rozhovorů. Citlivě vnímáme jejich ladění a máme rádi lidi, kteří klevetí ve stejném duchu jako my. Ti, kteří to přehánějí nebo naopak ti, kteří pomlouvají jen výjimečně, dostávají nálepku ,podezřelý´a podvědomě je vystrkáváme na okraj skupiny. Obvykle se domníváme, že drby jsou čistě ženskou záležitostí, ale opak je pravdou. Muži si v tomto směru nemají s námi co vyčítat. Jeden rozdíl ale mezi oběma pohlavími můžeme najít. TÉMA KLEVET!
Když se sejdou alespoň dvě ženy, rozhodně proberou životy jiných žen. Začnou těmi, které obě znají a bez problémů zvládnou okomentovat i ty méně známé. Když se nasytí tohoto tématu, vrhnou se na vztahy. Kdo, s kým, kde, jak a proč. Ve zbývající době si stačí ještě sdělit informace o příteli, milenci nebo manželovi.
Když se sejdou alespoň dva muži, začnou posledními příběhy svých opilých přátel. Volně potom přejdou na ostatní mužské kamarády a jejich zážitky. Konec hovoru je veden o nejatraktivnějších dívkách a ženách v jejich okolí (ne o přítelkyni!).
Celkově muži zažívají při povídání intenzívní pocit, že jsou "součástí gangu". Čím větší, tím jsou spokojenější. Povídáním ho posilují a neradi ho mění. U žen je dokonce vědecky dokázáno, že pomlouvání zvyšuje jejich hladinu progesteronu, hormonu, který (mimo jiné) působí proti úzkosti a stresu. Dívky a dámy také rády vytvářejí prostřednictvím řečí skupinky, ale nedělá jim problém z jedné přestoupit do jiné. Právě díky klevetění se mnohá seskupení rozpadají, anebo nemají dlouhého trvání.
Víte, že lidské sdílení příběhů o ostatních je vlastně stěžejní biologická událost pro člověka a existuje z dobrých evolučních důvodů?
Abychom pochopili důležitost pomluv, musíme se vrátit hluboko do našich dějin. Do doby, kdy první Homo sapiens začali využívat daru řeči. V té době lidé žili v malých seskupeních, jak to i v současnosti vidíme u ostatních lidoopů. Aby skupina několika jedinců mohla dobře spolupracovat a držet pohromadě, bylo nutné zařídit nějaký kontakt. Primáti, kam zařazujeme i člověka, to řeší hlavně dotykem a péčí o druhé. To je výborná strategie, ale jen pro omezené množství členů tlupy.
V průběhu evoluce se člověk musel vyrovnávat se stále novými výzvami a potřeboval k tomu zvětšit i svou skupinu. Pouze fyzický kontakt byl limitující jen na menší počet členů komunity. Bylo nutné objevit nový mechanismus pro více lidí a podpořit týmovou spolupráci včetně sdílení osobních informací. A v této chvíli dostává hlavní slovo řeč. Na svět přichází fenomén klepů a drbů v jejich ryzí pozitivní podobě. Ve formě příběhů.
Tento trend můžeme dobře pozorovat v současné době u domorodých kmenů. Přes den mluví jen o praktických věcech. Večer u ohňů vyprávějí své osobní příběhy. Co zažili, s kým se setkali, koho viděli, jak se jiní lidé chovali a co a jak udělali. Své zážitky předkládají celému kmeni a umožňují ostatním i sobě, aby věděli, jaké je jejich postavení ve skupině, kdo je v čem výborný, kdo naopak selhává, jak se lidé kolem nich chovají a na koho si dát pozor. Stěžejní se ukazují informace o okolních kmenech, které jim umožňují volit důležité strategie přežití. Bez mluvení by se poznatky o světě získávaly jen osobní zkušeností, a to by bylo nejenom pomalé, ale také nebezpečné.
Takže drby jsou to, co nás činí lidským. Pomluvy se stávají informačním lepidlem rychle se rozvíjející společnosti. Nutno říci, že dlouhou dobu jenom prospěšným. Ale to by ani nebyl člověk, aby dobře fungující věc nezneužil.
Problém nastává, když se vyprávění příběhů a hodnocení ujme osoba zlomyslná, pomstychtivá nebo bez sebevědomí. Ta, když se jí nelíbí vlastní život, není spokojena sama se sebou a je neschopná dosáhnout svých cílů vlastním úsilím, začne intrikovat. Hledá způsob, jak zlikvidovat konkurenci nebo potvrdit si svou důležitost. Pomluva se v jejím provedení mění v důmyslný nástroj, jak člověku ublížit. Dostává naprosto destruktivní náboj a v současném veřejném kybersvětě i neomezené možnosti šíření. Nic na tom nemění ani fakt, že je pomluva součástí trestného zákoníku ČR a za její vyřčení či její šíření může být člověk potrestán odnětím svobody až na dobu 2 let.
Taky ve vás slovo pomluva vyvolává špatný pocit? Nejste zdaleka samy!
Libé pocity či emoce spokojenosti, když si dva lidé přizvukují při pomlouvání, je zákonitě nutí znovu to zopakovat. Některé ženy klevetění přímo milují a vyplňují jím veškerý svůj volný čas. Někdy je ale začne pronásledovat pocit provinění. Že to není správné. Mluvit o lidech za jejich zády se může jevit jako nepříjemná aktivita, kterou je třeba ve společnosti zarazit. Ano, ale pouze tu negativní. Ostatní bychom měli přijmout jako důležitou součást lidského života, která nám umožňuje nejenom další vývoj, ale také nám pomáhá žít déle. Právě díky sdíleným informacím, které bychom samostatně museli získávat mnohem delší čas.
