Gleidshop
Hlavní baner

Za závislost na partnerovi může výchova v dětství (1. část)

Malou židovskou dívku horečně objímají její rodiče na nádraží před nástupem do jednoho z Wintonových vlaků. V návalu zoufalství jí vůbec poprvé v jejím životě zcela bez zábran projevili lásku, o které dosud netušila, že ji k ní cítili. Vysoké nároky, minimum chvály a citový chlad byly jedněmi z pilířů způsobu výchovy, které měly nejen židovským dětem přinést sílu a schopnost prosperovat za jakkoliv těžkých okolností.

pixabay.com

 

Socialismus způsobil chladnější výchovu

V roce 1950 u nás vyšla publikace Naše dítě, která se měla stát (a bohužel pro mnohé z nás se skutečně stala) rodičovskou biblí. Nesla návody, rady a filosofii, pro kterou se později vžil široce užívaný termín “studený odchov”. Matkám zatíženým budováním socialismu měla pomoci zvládnout péči o děti v prvních měsících života podřízenou především nutnosti jejich časného umístění do kolektivních zařízení.


Výchova dětí podle těchto instrukcí tak spíše připomínala chov hospodářských zvířat, když doporučovala například krmit kojence podle rozpisu, nereagovat na jeho pláč nebo jej v případě nutnosti plácnout kusem mokrého textilu. V šedesátých letech v Americe dorůstá generace potomků boomers, pro které se vžije označení hippies a která svým naprostým odmítáním tradičních společenských hodnot ukázkově demonstruje důsledky přísné válečné výchovy.
 

Vřelejší vztah k dítěti je vítaný

V roce 1969 pak John Bowlby a Mary Ainsworthová formulují svoji teorii citové vazby, která zkoumá citové přilnutí malého dítěte k matce a dalším pečujícím osobám. Pozdější navazující výzkumy teorii rozvíjejí a prokazují, že na formování našeho způsobu vytváření a udržování mezilidských vztahů mají zásadní vliv i další osoby, které zasahují do výchovy, ať už je to širší rodina, přátelé nebo učitelé.


Podle této teorie není citová připoutanost k pečující osobě nežádoucí, jak se většina lidí z předchozí generace domnívala, ale naopak se ukázala být stěžejním faktorem při rozvíjení duševně i tělesně zdravé osobnosti. Důvodem pravděpodobně je, že dítě tak může využívat k přežití vyvinutější psychiky svých rodičů, zatímco se jeho vlastní mozek věnuje výuce řeči, osvojování si důležitých dovedností, společenských pravidel a dynamiky komunity a životního prostředí, do které se narodilo.
 

Jakých se můžeme dopustit chyb ve výchově?

Pokud rodič nebo jiný pečovatel reaguje na úzkostné projevy dítěte normálním způsobem, tj. konejšivým kontaktem, vyvine se u dítěte tzv. bezpečná vazba. Pokud je však jeho chování odmítavé nebo rozporuplné, může se vyvinout některý ze tří typu tzv. nejisté vazby:

  • vyhýbavá vazba vzniká mezi dítětem a rodičem, který své dítě spíše odmítá. Dítě se pak naučí nedávat najevo negativní emoce, tedy křičet nebo plakat.

  • Úzkostně ambivalentní vazba vznikne, pokud je chování rodiče pro dítě nepředvídatelné, tzn. pokud dítě nedokáže odhadnout, jaké jeho chování vyvolá v rodiči negativní emoce nebo pokud rodič či pečovatel v některých situacích naopak vůbec nereaguje. Dítě pak obvykle své vlastní negativní emoce projevuje přehnaným způsobem, což je považováno za typický projev tohoto typu vazby.

  • Dezorganizovaná nebo-li dezorientovaná vazba vzniká, pokud je rodič zároveň zdrojem bezpečí i ohrožení, například pokud je dítě týráno nebo zneužíváno. Takové děti trpí i v dospělosti chronickou úzkostí a jen těžko své chování harmonizují s potřebami společnosti, ve které žijí.
     

V pokračování tohoto článku v dalším díle se zaměříme na nejběžnější úzkostný typ vazby, prozkoumáme, zda se nás týká a zda můžeme svůj osud změnit k lepšímu.


 

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Zuzana Šromová

"ryze ženská záležitost"

Zuzana se po absolvování Obchodní akademie živila prodejem stavebního software, v současnosti je ale matkou čtyř dětí, kterým se věnuje na plný úvazek. Jejím celoživotním zájmem je sebepoznání a v posledních letech následuje učení tibetského dzogčhenu. Ve svých článcích se chce vážně i bez váhy podělit se čtenářkami o poznatky a zkušenosti, které přináší život nám, běžným i výjimečným Evropankám.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Postavte vedle sebe deset mužů a tipněte si, kolika z nich uklízení nevadí, a dokonce se žezla domácího pořádku v rodině klidně chopí dobrovolně. Průměrně jeden jediný exemplář! A to ještě nevíte, jestli zrovna on nepatří do problematické skupiny pedantů čili puntičkářů a neudělá z úklidu otázku života a smrti.

2.10.2019
Hodnocení:

Něco vám doma chybí, nebo vám došel váš oblíbený úklidový prostředek? Určitě doma najdete alternativu, kterou můžete použít, aniž byste museli jít do obchodu. Podívejte se na 10 věcí, které máte doma a můžete je uplatnit i jinak.

11.12.2019
Hodnocení:

Nikdo netuší, kde berou mámy dětí sílu na překonání kritického období, které následuje po rozpadu vztahů s jejich partnery. Podpořit je může rodina, přátelé, různé organizace, ale nikdo s nimi nebude v kontaktu každý den a klidně i po celých 24 hodin. Tedy pokud se nerozhodnou žít ve svazku, zvaném mommune.

13.5.2019
Hodnocení:

Ze všech stran se na nás valí manuály o tom, jaké máme být, abychom snad byly dokonalé. Takové, makové, onaké. Máme dělat tohle a tamto, toto zase pro změnu nedělat vůbec, tady přidat, jinde ubrat. Když jde o zajeté stereotypy, ihned se na hlavu žen sesype spousta chytrých rad. Číhají všude. Sama nejlépe víte, kde se objevují. V novinách, televizi, v rodině? Okolní svět má neutuchající tendenci aktivně radit, jaká byste vlastně měla být. Jak ale zůstat suverénně sama sebou a cítit se dobře?

6.9.2018
Hodnocení: