Matka byla po tisíciletí oslavována a chráněna celou pospolitostí lidí všude na světě. Současný moderní svět ji občas nechává životu napospas i s jejími dětmi.
Když se zrodí nový lidský život, bývají u toho muž a žena společně. Zatímco se předpokládá, že mateřský pud nedovolí rodičce své dítě opustit, u mužů to tak jisté není. Bohužel, počty neúplných rodin přibývají rok od roku geometrickou řadou. V současnosti oscilují kolem čísla 175 000 a nutno dodat, že většinu z nich tvoří mámy a jejich děti. Rodina tvořená dvěma dospělými a jejich potomky má při dobré fyzické a psychické konstelaci všech jejich členů ideální předpoklady zvládnout finančně zabezpečit její celoroční chod bez ohrožujících výkyvů. Jakmile v tom zůstane žena sama, problémy na sebe nedají dlouho čekat.
Práce snů pro mámu, která zůstala na všechno sama, by ji ani nemusela nijak závratně bavit. Ovšem získat částečný úvazek nebo pohyblivou pracovní dobu a dostávat solidní mzdu, která by pokryla finanční nároky její rodinné jednotky, to by bylo pro ni terno. Realita současnosti jí ale spolehlivě strhne růžové brýle snění a postaví ji před překážky nikým nevítané.
Dělat kariéru, vydělat peníze, trávit hodiny a hodiny v práci a děti svěřit chůvě je řešení jen pro minimální část žen. Ty ostatní se snaží získat jakoukoliv práci, která by jim přinesla alespoň nějakou finanční jistotu a modlí se, aby se celé její rodince vyhýbaly nemoci obloukem.
Stane se to polovině žen s dětmi. Logicky se nabízí otázka: „Proč nepomůže táta dětí“? Variabilita odpovědí by vydala na samostatný článek, protože problematika alimentů se táhne společností jako zápach tlejícího listí na podzim. Někdy směšné částky příspěvku na vlastní dítě jsou nesoudní cestou nevymahatelné nebo s nasazením sil, které potom chybí doma. Ani jedna vláda našeho státu si zatím netroufla na vyřešení krizové situace některých maminek formou zálohovaných alimentů a nabízí jim sociální dávky, které jsou jen na hraně přežití.
Když se k tomu všemu přidá břímě dluhů (ať už ty z minulosti, nebo i nově získané), dostává se nejedna matka do vážné finanční krize, jejíž řešení není schopna ve své situaci zvládnout. A to ještě nesmíme zapomenout na mámy hrdinky odkázané pouze na pomoc státních dávek, které musí zůstat doma s vážně nemocným nebo postiženým dítětem.
V České republice se prostituci věnuje odhadem až 30 000 dívek a žen. 60% z celkového počtu jsou matky samoživitelky. Některé pracují v tomto oboru na plný úvazek, ale většina si jen občas tímto způsobem přivydělává. A jejich počty stále stoupají. Přibývá zejména žen, které se starají o dvě a více dětí.
Jejich nekončící každodenní strach o přežití, který je připravoval o rozum, náhle mizí a ony se zase mohou nadechnout k normálnímu životu. Konečně svým dětem mohou dopřát to, co dávají svým ratolestem ostatní mámy (a dokonce i něco navíc). Finanční stres zmizí a s ním i všudypřítomná nervozita, která cloumala celou rodinou neutuchající silou. Na tvářích dětí se objevuje úsměv a jejich vyznání: „Ty jsi ta nejlepší mamka na světě!“ dokáže přebít probleskující pocit studu a opovržení nad sebou.
Zpočátku to tak vypadá. Ale potom přijde strach ještě větší než předtím. Co když na to, co dělám, někdo přijde? Co když to někdo řekne mým dětem? Úzkost se zavrtá do nejhlubší části mozku a při každé příležitosti se připomene i se svou přítelkyní paranoií. Není se komu svěřit a pravda může těžce nastolenou rodinnou stabilitu rozmetat jako domeček z karet.
Dostat nálepku pochybné matky totiž není nic těžkého. Společnost, která doposud lhostejně přihlížela k jejím dosavadním problémům a nepomohla, je teď s bojovou zástavou V ZÁJMU DĚTÍ schopna po vyzrazení matčiny „nové práce“ zlikvidovat nejenom ji samotnou, ale i její potomky.
![]() |
Šárka Kocurkováučitelka s velkým srdcem, biologŠárka miluje svou rodinu, rodné Valašsko a skutečný život. Dýchá pro svou učitelskou profesi, která v ní probudila zájem o psychologii a sociologii. Najdete u ní články o lidských vztazích, plné humorných situací a rad, které jsou určeny přímo pro ženy, i témata odborná, která se snaží populární formou zpřístupnit našim čtenářkám. Profil |
Zaujal vás článek? Sdílejte ho se svými přáteli |
Gender, gender, gender. Pojem každý den propíraný a plamenně diskutovaný. Ale šílenství, které kolem něj často vzniká, snadno může původní význam tohoto slova zcela překroutit tak, jak se nám zrovna hodí. A ono se nám to hodí. Ptáte se proč? Protože biologické rozdíly mezi mužem a ženou jsou jasně dané, kdežto genderové rozdíly k nějakému překrucování, ohýbání a polemizování tak trochu svádí. V případě genderu jde totiž o rozdíly mezi mužem a ženou, které vytváří kultura a společnost. Onen původní význam slova „gender“ je „rod“. Znamená, že společnost má jiná očekávání od mužů a jiná od žen. Tato kulturně zažitá očekávání a stereotypy najdeme v přihrádce s nápisem „konvence“. Ukažme si to na příkladu, kdy společnost očekává, že se malují jen ženy a třeba lešení stavějí jen muži. Ale chápeme ten novodobý genderový humbuk správně a je pro každého? Neztratili jsme se někde v tom úprku od stereotypů?
Když jihoameričtí indiáni objevili lahodnou chuť plodu, který nazvali ananas, určitě netušili, že za pár stovek let se toto tropické ovoce objeví na našich stolech klidně i uprostřed zimy.