Michel de Montaigne zastával názor, že „hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“ Tento francouzský renesanční myslitel již tenkrát věděl, že hra je pro děti jednou z nejdůležitějších činností, které otevírají brány k poznání sebe sama a světa kolem. Hra jde totiž ruku v ruce s procesem učení a je jedním z prostředků výchovy.
Tak se letos tolik nehoňme za vánočními soby, zvonky, anděly a Ježíšky a ušetřené chvilky věnujme raději svým vlastním andílkům. Tihle sice nemají křídla a permanentně se na nás neusmívají, ale mají velká srdíčka a zvědavá kukadla. A víte co? Následující aktivity by rodičům a dětem beztak doporučilo 9 z 10 sobů!
Kuličky všude, kam se podíváš
Duhové kuličky jsou poklad! A stojí jen pár korun. Co se s nimi dá dělat?
1) Přece cvrnkat do důlku!
Ne, nebudeme kvůli tomu sekat díru do plovoucí podlahy, když je venkovní teplota pod bodem mrazu. Stačí prázdná krabička (třeba od cereálií) a „důlek“ v domácím prostředí je na světě! Položme ji na podlahu otevřeným víkem směrem k dítěti, přičemž dno zůstane zavřené. Odstupme 0,5 – 1 m dozadu (dle věku a zručnosti dítěte) a zábava s cvrnkáním kuliček může začít! Mladším dětem nejprve ukažme, jak se prstem cvrnká a podporujme je při každém pokusu o odpálení kuličky. Zapojit lze i ostatní členy rodiny a smysluplnou kratochvíli máme doslova na dlani. Malí andílci hrou rozvíjí jemnou motoriku, koordinaci oko-ruka, schopnost soustředit se a mnoho dalšího. Nejmenší děti však raději nenechávejme s kuličkami bez dozoru.
2) Počítat, zkoumat krásu barev uvnitř kuliček, povídat si o rozdílech typu kulatá – hranatá, velká – malá, lesklá – matná, tvrdá – měkká, levá – pravá a jiné.
A určitě se nechme vtáhnout do dětské galaxie plné fantazie! Duhové kuličky se totiž také skvěle hodí na přípravu výborné kaše, jen se musí vysypat do misky a důkladně zamíchat vařečkou. Někdy je třeba kuličky à la potraviny nejprve nakoupit v obchodě, a pak opatrně naskládat do batůžku. A jindy skvěle poslouží k praní prádla. Dalším nápadům se meze nekladou! Projevme zájem o dětské vidění světa. Ony se budou později zajímat zas o to naše, a třeba se jednou stanou našimi ztělesněnými anděli, až nám síly nebudou tolik stačit...
Skládám, skládáš, skládáme
Kdo neskládá, není Japonec aneb Co nemám, to si složím. Máme doma papír a nůžky? Ano? Pojďme s dětmi vyrobit vlastního slona a třeba celou zoo. Nebo hvězdu, vločku a klidně kompletní vánoční výzdobu! Kdo by neznal origami, zábavnou techniku skládání papíru s různými obrazci a motivy! V Japonsku má velmi dlouhou historii a oblíbené je snad na celém světě. Nemusíme se hned pouštět do složitých obrazců – na internetu je mnoho jednoduchých a rychlých návodů, které uspokojí i největšího netrpělivce. Malé děti jistě nadchnou skládanky pohyblivé, se kterými mohou manipulovat. Takové nebe-peklo-ráj nebo skákající žabičky osloví malé i větší napříč generacemi. Se staršími ratolestmi můžeme zhotovit 3D modely, jejichž části se do sebe zasouvají.
Ať tak či onak, skládání je velmi tvořivá činnost, která rozvíjí schopnost trpělivosti, přesnosti a soustředění, cvičí jemnou motoriku a v neposlední řadě přináší zklidnění všech zúčastněných. Zkusme dopřát svým maličkým chvilku klidu (nejen) v čase adventním…
Kutám, stavím, buduji
V esejích Gabriela Lauba se můžeme mimo jiné dočíst, že „s malými dětmi je to jako s intelektuály: když dělají rámus, je to špatné, když jsou zticha, je to podezřelé.” Pojďme svým malým intelektuálům připravit prostor, kde mohou být nerušeně zticha nebo i nahlas a nám to nebude podezřelé. Děti si čas od času potřebují také odpočinout, a to jde nejlépe na nějakém bezpečném a útulném místě. Nejde jen o načerpání nové energie, ale i o únik od okolního světa, třídění si myšlenek, prevenci hádek atd.
Přinesme tedy osušky ze skříně a deky z komody, kolíčky na prádlo, provázky, polštářky, hračky a vlastně cokoliv, co by se mohlo hodit k výrobě dětského úkrytu, bunkru, prostě „chill“ koutku. Naši malí nám jistě sami poradí, co bude potřeba. „Schovka“ se dá postavit třeba i z větší krabice od elektroniky, již nepoužívané dětské postýlky, pěnového puzzle, vyřazené matrace a baldachýnu. Zdatní tatínkové můžou vyrobit zašívací koutek na míru ve staré komoře, nepoužívaném výklenku, pod schody nebo se žebříkem pod vysokými stropy. Mnohdy postačí obyčejný závěs, velké prostěradlo či závěsná houpací síť. Dopřejme andílkům své vlastní místo na nerušené výlety do oblak – a žijme ve svých dětech spokojeně dál.
