Začátek školy je tu. Pokud máte doma prvňáčka, je pravděpodobně nadšen barevnou aktovkou a do školy se ještě stále těší. Pokud je vaše dítě již zkušenější, možná se mu do školy vůbec nechce. Jak můžeme dětem pomoct udržet nebo znovu najít motivaci k učení my rodiče?
Přirozenou potřebou nás lidí je, dělat věci, které nás baví, nabíjejí nás energií a dávají nám smysl. Výzkumy mozku ukázaly, že nejlépe se učíme v bezpečném prostředí – to znamená, že se subjektivně necítíme fyzicky ani psychicky ohroženi – za využití naší hravosti a kreativity. Ve škole se děti často učí něco, co jim nedává smysl a co pravděpodobně nevyužijí, můžou se cítit ohrožené tlakem na výkon nebo pocitem, že jejich hodnota se odvíjí od známky, kterou získají. Otázkou je, nakolik jejich učitelé využívají moderní interaktivní techniky učení, které pracují s dětskou kreativitou a chutí objevovat.
Zkusme některé ve škole chybějící ingredience pro efektivní učení přimíchat do našeho domácího života. Začněme s tím, že budeme více pracovat s vnitřní motivací dítěte a hledat průniky mezi tím, co škola nabízí a požaduje a tím, co považuje za důležité, zajímavé a smysluplné dítě. Žák, který je vnitřně motivovaný, se učí proto, že chce. Dělá to pro sebe. Takové dítě nemusíte nutit, trestat, podplácet nebo mu vyhrožovat, aby se učilo.
Pozor na vnější motivaci
Vnější motivace – ať už je to jednička, bonbón za odměnu nebo auto za maturitu – taky funguje. Má ale i velké nevýhody. Ta nejzřejmější je, že jakmile vidina odměny (nebo hrozba trestu) zmizí, dítě se o učení přestane zajímat. Výzkumy dokazují, že když děti začnou být odměňovány za práci, kterou původně dělaly jen tak pro radost z aktivity samotné, začínají ji dělat kvůli odměně. Pokud pak odměnu znovu nedostanou, přestávají o činnost jevit zájem. Dalo by se říct, že vnější motivace potlačuje přirozenou touhu dětí učit se.
Co tedy můžeme udělat proto, abychom podpořili vnitřní motivaci dětí? Nabízím několik námětů na domácí aktivity. Dělat se ale dají samozřejmě i ve škole.
Koláž (vision board)
Dítě se zamyslí nad tím, jaké přání a záměry má pro tento školní rok v různých životních oblastech. U menších dětí s pomocí rodiče, který klade povzbuzující otázky (,,Na co se těšíš? Co bys chtěl vyzkoušet? Co by ses chtěl naučit?"). Věku dítěte taky uzpůsobíme časový rámec, u větších to bude školní rok nebo pololetí, u menších kratší úsek. O záměrech si spolu můžete povídat, nijak ale dítě neovlivňujte. Toto je čas jen pro jeho sny a plány. Tyto vize pak dítě přenese na velký papír pomocí vystřižených obrázků nebo nápisů z časopisů, které nalepí po ploše tak, aby výsledná koláž byla obrazem jeho záměrů. Je potřeba, aby se v tom dítě vidělo. Autor může použít i svou fotku nebo fotky svých blízkých a vše doplnit vlastními malůvkami nebo nápisy. Vision board je vlastně prvním zhmotněním vize v reálném světě.
Koláž si pak dítě může vyvěsit na viditelném místě, aby mu připomínala jeho cíle a mohlo z ní čerpat energii i v těžkých chvilkách. Vision board také může sloužit jako podklad pro rozhovor rodiče s dítětem o tom, jaké pokroky dělá v oblastech, které ho zajímají nebo jak se jeho zapojení ve škole týká jeho osobních cílů. Možná na své koláži uvidí nějakou souvislost, která zvýší jeho motivaci. Můžeme se ho i zeptat, které z jeho cílů by mu mohla pomoct naplnit škola. K vision boardům druhých se samozřejmě chováme s posvátnou úctou, je třeba je ochránit před ničivými mladšími sourozenci.
Domácí žákovská knížka
Můžeme založit hezký sešitek, do kterého rodiče i dítě zapisují, co se aktuální den dítěti povedlo, co se nového naučilo, co ho potěšilo, že někomu s něčím dobrovolně pomohlo nebo co chceme ocenit. Pravidla, co do ní psát, si můžete nastavit sami. Vzhledem k tomu, že škola se příliš zaměřuje na penalizaci chyb a kritiku, místo aby pracovala s tím, co dětem jde a z čeho se poučili, doporučuji zaměřit se opravdu jen na pozitivní sdělení. Neznámkujte, slovně popisujte reálné situace, případně kreslete, lepte, stříhejte. Pravidelně, stručně. Kreativitě výtvarného ztvárnění domácí žákovské se meze nekladou.
Domácí žákovská může být dobrá kompenzace klasické žákovské plné známek, poznámek a organizačních sdělení. (Při prohlížení nové žákovské svého prvňáčka jsem s potěšením zjistila, že má na konci předtištěné okýnka i pro sebehodnocení žáků.) Domácí žákovská by doma měla mít srovnatelný význam jako ta školní a měla by sloužit k tomu, aby dítě získalo vyváženější zpětnou vazbu o svých dovednostech, výkonech a pokrocích, než je chladná školní známka. Dítě má také možnost naučit se průběžné reflexi a sebehodnocení.
Večerní rituál s mluvící hůlkou
Před spaním nebo jindy můžete věnovat nějaký čas společnému sdílení, kdy každý člen rodiny má možnost ostatním říct, co se mu dnes líbilo, povedlo, za co by chtěl poděkovat ostatním, jaké má přání, apod. Kritika, stížnost nebo negativní komentáře tady nemají místo. Pokud vás svrbí na jazyce, zapište si je a sdělte je při příští vhodné příležitosti. Tohle je chvilka pro sdílení toho hezkého, kdy dítě může načerpat pozornost rodičů, užít si a uvědomit si svou důležitost a své zdroje. Vy se zase můžete leccos dozvědět o vnitřním světě vašeho dítěte. Je to také způsob večerního zklidnění a příprava na dobrý spánek. Pokud chcete, můžete po vzoru indiánské tradice zavést i mluvící hůlku, kterou si vyrobíte (my máme prstovou loutku nasazenou na vařečce). Mluví vždy ten, kdo má v ruce hůlku, ostatní pozorně naslouchají, nehodnotí, co bylo řečeno, a nekomentují, pokud nejsou vyzváni. Všichni dávají prostor tomu, kdo zrovna mluví.
Pokud mluvíte o škole, dávejte dětem během tohoto rituálu jasně a důsledně najevo, že známky pro vás nejsou zas tak důležité. Že vás zajímá spíše to, co je bavilo, co se naučily, jak to využily, co vynalezly, jaké pokusy cestou k vynálezu udělaly, jaké mají přání…
Pokud dítě ucítí, že pro vás škola je jen jednou ze složek života, a že jeho hodnota není nijak závislá na tom, jak se mu ve škole daří, bude se mu líp dýchat, uvolní se a velmi pravděpodobně se i zlepší ve škole.
