Nespočet motivačních článků už oblétlo internet. Pravdou je, že pokud jich sto namotivovalo byť jen jednu jedinou paní, mají svůj smysl. Ovšem, sáhněme si do svědomí - kolik takových článků jsme si přečetli u odpolední kávy s medovníkem a nechali je ležet ladem? Ačkoliv jsme zoufale potřebovali něco, co by nám strčilo do pusy rajče místo dezertu a poslalo nás alespoň na svižnou procházku. Přestaňme si tedy googlit motivační citáty a nešťastně psát do fitness skupin na Facebooku co dělat, abychom zase „najeli na režim“. Nikam nenajíždějte. Prostě se jen běžte proběhnout.
Každý váš krok vpřed by pro vás měl být motivací (ne, není to jakože: byla jsem běhat, můžu si dát dva ty medovníky). Nemusíte hledat motivaci všude kolem vás. Stejně vám nepomůže, pokud ji nenajdete v sobě. Ano, v sobě.
Protože učený z nebe nespadl (a tím myslím, že se nenaučil dělat to, co vyhovuje právě jeho tělu), i já jsem se dřív nechávala vést jídelníčky, pevnými porcemi a přesnými časy mezi jídly. Až po nějaké době jsem zjistila, že jsem nějak ztratila schopnost rozeznat, kdy mám teda vlastně hlad a na co mám doopravdy chuť. Když byly k snídani v plánu 2 vejce v 7:45, tak prostě byly 2 vejce v 7:45 (no, někdy až v padesát…). Tím nechci hned říct, že dodržování jídelníčků není správný krok vpřed, protože pro lidi, kteří absolutně netuší co a jak jíst je to skvělý start. Nicméně, žádný jídelníček by neměl být svazující natolik, že musíte vlastně celý den přizpůsobovat jídlu. Nejde to vydržet, je to nuda a za chvíli budete za blázna.
Nenechte se tedy zbytečně svazovat. Zdravá strava je zábavná, barevná, chutná...
a váš nutriční poradce s tím musí dokázat pracovat. Pokud vás jeho jídelníček nebaví, obtěžuje, nějakým způsobem omezuje (ne, není to jakože: hele, můj poradce je na nic, nemám tam medovník ani laskonku), musíte to s ním probrat a společně pak přijít na nějaké řešení.
Pokud jste nešli do placeného jídelníčku a vzali jste to do vlastních rukou, nezapomeňte ty samé věci probírat sami se sebou. Už se nemůžete na vejce ani podívat? OK, však rozumná strava nestojí jen na nich. Zkuste si je nějak zapéct, nebo si dneska místo vajíček dejte kus masa, sýr, něco nového. Zagooglete! A googlete zdravé recepty s vejci, ne motivační články o tom, jak nejíst jako popelnice. Klidně si zajděte do restaurace, světe div se, vaří i jiná jídla než smažák, hranolky a guláš se šesti. Hledejte si takovou cestu, která nebude bolet, bude přirozená a nebude to žádný režim, který buď držíte, nebo ne.
Nejlepší motivací pro držení správné stravy je, když vám prostě vyhovuje to, co jíte a nemusíte se nutit do žádných záludností, jako třeba nesolená rýže s brokolicí 7x v týdnu. A pokud si zajdu jednou za čas na pizzu, nebo na dortík, pak druhý den nemusím nikam najíždět, ale prostě jím normálně = rozumně. Protože se neustále učím dát jídlům barvu a chuť a protože vím, že obalit řízek a pak ho osmažit ve friťáku, není normální… a navíc to zabere mnohem víc času, než kdybyste si ten kus masa udělali napřírodno ;)
Sport je věc druhá. To už jde leckdy mnohem hůř.
Nejhorší, co můžete udělat, je přemýšlet nad ním. Přemýšlet, jestli máte dneska jít, jestli máte vyprané oblečení, jestli je dost hezké počasí, jestli to stihnete, jestli nejste náhodou moc unavení, jestli máte dost drobných na vstup do fitka... Vůbec o tom nepřemýšlejte.
Prostě dojeďte z práce domů, natáhněte na sebe první suché tepláky, které potkáte a běžte běhat. Jestli prší, vezměte si bundu, jestli je teplo, vezměte si tílko. Běžte tak dlouho, jak budete mít čas a sílu. 10min? 45min? Obě čísla jsou větší než 0 a to je super! Každý pohyb se počítá.
A pokud nemáte doma ani jedny suché tepláky (vlastně ani nemusíte mít tepláky), tak si prostě zacvičte doma. V kalhotkách! A je to jedno, nikdo vás nevidí a vašemu tělu je úplně jedno, jestli vám to dneska ladí a dokonce vás ani neokouká.
A jestli nemáte tepláky a ještě ke všemu nevíte jak na to, tak to taky nevadí. Máte internet (a já vám nevěřím, že nemáte) a tam najdete milion nejrůznějších videí, které vás povedou. A ještě vás na konci pochválí! Těch možností je spoustu a vy si vyberte tu, která v dané chvíli prostě nějak půjde (já jednou u babičky neměla činky, ale našla jsem ve spíži 2 rumy – tak se cvičilo s rumy!). A nemusí vám to hned slušet – tak, jako těm fitnesskám, které vás před dvěma dny tak namotivovaly, až z toho cvičíte až dneska. Také to nemusí být trénink měsíce. Každý pohyb se počítá, každá minuta se počítá. A až se zapotíte, zadýcháte, protáhnete a poběžíte zase za dalšími starostmi, bude pro vás motivace to, že jste to zvládli. Endorfiny zapracují, bude vám fajn a vy budete vědět, že druhý den budete chtít zase zažít tuhle lehkou euforii. A to je ta motivace.
Zdravé jídlo a pohyb mají jednu zásadní věc společnou. Vždycky pro nás byly přirozené. Pak se něco stalo a my se teď znovu musíme učit, že je v pořádku, že sportujeme. A že je v pořádku, že se každý den necpeme v závodní kantýně knedlíky. Ono to není jednoduché, já vím. Obzvlášť, pokud vás ještě okolí považuje za nenormálního, pokud řeknete, že se jdete proběhnout, nebo že si už dnes po obědě nedáte dort s kopcem šlehačky, jako včera. Nicméně, vyplatí se to. Vy se vyplatíte.
