Emoce v našich službách - lze toho dosáhnout?

 Vhled do cizích emocí umožňuje ženám především rozpoznávat potřeby svých dětí, dále efektivněji řídit vztahy ve své sociální skupině a také pomáhat svým blízkým s jejich vlastní duševní hygienou. Čím lépe žena tuto dovednost ovládá, tím harmoničtější vztahy bude kolem sebe vytvářet. V neposlední řadě, a možná dokonce v té první, je důležité a velmi užitečné pro každého rozumět svým vlastním emocím a umět s nimi pracovat. Protože všichni víme, že nezvladatelné emoce jsou horší než lesní požáry. Obrazně i doslova.

Kdo vlastně jsem?

Emoce jsou, velmi zjednodušeně řečeno, reakcí těla na myšlenky. S jejich pomocí uvádí mozek naše tělo do pohybu za splněním konkrétního úkolu, projevujeme se svému okolí a činíme své každodenní životně důležité volby. Myšlení probíhá velmi rychle a tak může vzniknout dojem, že emoce přicházejí přímo jako reakce na vnější podněty. Při pečlivějším prozkoumání našich vlastních duševních pochodů však odhalíme, že prvotním hybatelem je skutečně naše myšlení v duchu známého: Myslím, tedy jsem. Ve skutečnosti však člověk je i bez myšlení, protože to samo o sobě je pouze jedním z tělesných procesů a podstatou našeho bytí je spíše vědomí, o kterém nemůžeme říct nic víc, než že si ho uvědomujeme. Emoce pak vnímáme jako zcela konkrétní pocity v těle. Pozitivní myšlenky vyvolávají příjemné pocity, negativní myšlenky pocity, které vnímáme jako bolestivé a mezi tím se nachází celá pestrá škála pocitů, které bychom mohli označit za rozporuplné. Každý z těchto podnětů tělo okamžitě projeví, takže vlastně můžeme z jeho řeči vyrozumět, na co asi pozorovaná osoba myslí. Je ale důležité nezaměňovat proces myšlení s vnitřním dialogem. To, že dostaneme chuť na jogurt, jelikož si ho zrovna viditelně užívá mladá paní v reklamě, ještě neznamená, že si říkáme: Hm, ta hezká zdravá paní jí jogurt a chutná jí. Mně by určitě chutnal taky. Chci taky jogurt! Myšlenka na jogurt i na vraždu může proběhnout, a často také probíhá, zcela bez povšimnutí. Přesto však v těle zanechá chemickou stopu, kterou nazýváme emocí.

Pozornost je ten nejcennější dar

Pokud chceme naši schopnost empatie prohloubit, začneme samozřejmě u sebe, a to sledováním právě této chemické stopy až k myšlence, která ji vyvolala, aniž bychom se dál nějak zaobírali tím, proč jsme si pomysleli právě to či ono. Možná se nám zpočátku nebude hned dařit chytit pachatele při činu, ale kdyby ano, nebyla by to žádná zábava. Cvičení lze provádět kdykoliv si vzpomeneme a máme chvíli času. Tedy jistě ne například během pracovní porady, protože zaujatý pohled do prázdna by mohl u kolegů vyvolat obavy. Samotná pozornost vůči našim emocím a myšlenkám velmi zprůhlední náš vnitřní svět a pomůže nám si tak zvaně vyčistit hlavu. Časem si pak můžeme všimnout, že pokud někomu skutečně nasloucháme, pak nejen z jeho slov, ale i z tónu hlasu, výrazů tváře a tělesných gest snadněji čteme emoce, které jeho tělem probíhají a ty nás vedou zpět k myšlenkám, které je vyvolaly stejně, jako by byly naše vlastní. Tedy nikoliv že by se stále nacházely někde v prostoru jako bublina v komiksu dychtivému čtenáři k dispozici. Naše mysl je ale dokáže více než přibližně zrekonstruovat z informací, které obdržela, stejně jako dokáže rekonstruovat obrazy věcí, osob a událostí, které se staly v minulosti nebo dokonce i těch, které se nestaly nikdy.

Snaha odhalit tajemství lidské psychiky nepřestane zaměstnávat nejkreativnější mozky planety, ale nemůžeme jen čekat na výsledky jejich výzkumů. Naše životy žijeme dnes, a už dnes dokážeme pochopit sebe i druhé, pokud nebudeme předpokládat, že to není možné.