Zachrání nás vitamín B17, nebo je to jen další fatamorgána?

 Už staré čínské civilizace poznaly terapeutické účinky derivátů z hořkých mandlí, nevěděli však, co jim pomáhá. Až v 19. století si chemik Bohm všiml, že se při destilaci kapaliny z hořkých mandlí uvolňuje kyanovodík HCN. Dalším výzkumem byla z jader meruněk získána bílá krystalická látka, která byla pojmenována Amygdalin – vitamín B17. Možná si vzpomenete na dětství, kdy jste na dřevěném špalku roztloukali pecky z meruněk a pochutnávali si na chutných jádrech. Možná ve své paměti vylovíte i varování rodičů, že jich nesmíte sníst velké množství, abyste se neotrávili. Jaké je tedy překvapení, když se dozvíte, že vás tatáž jadýrka ochrání před rakovinou. Ptáte se, kde je pravda? Pojďme si situaci rozklíčovat.

Co jsou vlastně vitamíny?

Vitamíny jsou nízkomolekulární látky NEZBYTNÉ pro život. Nejsou zdrojem energie, ani jejich stavebním materiálem, ale plní funkci katalyzátorů biochemických reakcí v těle, to jsou látky, bez nichž by reakce neproběhly. Vitamíny jsou také nazývány esenciálními biokatalyzátory – látky nezbytné pro průběh reakcí, které vstupují do těla z vnějšího prostředí, protože člověk si je neumí sám vyrobit. Podílejí se na metabolismu bílkovin, cukrů a tuků. Existuje 13 základních vitamínů, které se dělí podle svých fyzikálních vlastností na 2 skupiny:

• Rozpustné v tucích A, D, E, K

• Rozpustné ve vodě C, vitamíny skupiny B

Co je tedy „vitamín“ B17?

Tato látka patří do skupiny kyanogenních glykosidů. Tyto se nachází v semenech lnu setého, fazole měsíční (součást krmiva hospodářských zvířat), tapioky, jádra švestek, meruněk, broskví, jabloní, obsahují jej všechny části černého bezu (hlavně listy a nezralé plody). Koncentrace v bezu je nízká a ze zdravotního hlediska nezávadná, může být senzoricky nepřijatelná pro svoji hořkou chuť. Kyanogenní glykosidy se nachází mimo jiné také v některých kultivarech sladovnického ječmene. Vitamín B17 se nazývá Amygdalin. Kyanogeneze je schopnost některých rostlin produkovat HCN – kyanovodík. Mají hořkou chuť, jsou toxické a podílí se na metabolismu dusíku, který je důležitý pro klíčení semen a vývoj rostlin. Glykosidy jsou deriváty sacharidů – sloučeniny odvozené od sacharidů – cukrů. Pokud konzumujeme čerstvé kyanogenní rostliny, vzniká jen malé množství HCN, protože kyselé prostředí zažívacího traktu inhibuje – zamezuje – jejich chemickému rozkladu na cukr a HCN.

Jak to funguje?

Zdravé buňky v lidském těle obsahují enzym rhodázu. Tento enzym funguje jako detoxikační činidlo a chrání tak zdravé buňky před záhubou. Naproti tomu rakovinové buňky tento enzym neobsahují, proto zahynou.

Tento princip je jednoduchý, ale ukazuje na řadu poznání i rizik:

• Amygdalin je přírodní kyanogenní glykosid.

• Syntetická forma Amygdalinu se nazývá Laetril.

• Amygdalin – vitamín B17 – není vitamín, protože to není látka nezbytná pro náš život a není potřeba ji do těla pravidelně dodávat, aby byl zajištěn chod dalších enzymatických reakcí nezbytných pro život.

• Jeho užitečnost se projeví v okamžiku, kdy jsou v těle potvrzeny rakovinové buňky, neboť vzniklý HCN nemocnou buňku, která nemá dostatečnou ochranu rhodázou, zahubí.

• Používat rostliny, které obsahují kyanogenní glykosidy může být nebezpečné, protože nikdy nevíme, kolik toxické látky se v těle vytvoří.

Co říci závěrem

Opět se každému z nás vyplatí používat zdravý selský rozum, protože i zdraví prospěšná látka v nepřiměřeném množství může mít tragické následky.