Gleidshop
Eshop

Hrozí digitální demence i vám?

Digitální demence je termín vytvořený německým neurologem Manfredem Spitzerem. Popisuje změněný stav těla a ducha člověka, způsobený nadužíváním moderních digitálních technologií.

pexels.com

 

Kdo by neznal ten okamžik, kdy potřebujete ze své paměti vydolovat nějaké jméno, číslo nebo název věci a mozek ne a ne zabrat, i když to „máte na jazyku“. Člověk prohodí něco o skleróze, přidá vtip o tom Němcovi, jehož jméno se těžko vyslovuje a zasune do pozadí obrázky někoho známého, který by ještě mohl skály lámat, ale už neví, jak se jmenuje.

Medicínské poučky, které hovoří o příčinách vzniku degenerativních změn mozkové tkáně, což je základní charakteristika demence, si zatím vystačily jen s chorobami, dědičností a vyšším věkem. Zdá se, že přibyl další faktor - nadměrné používání digitálních technologií.

 

Internetové připojení 24 hodin denně 365 dní v roce není v současnosti u člověka nic mimořádného! Každý den emaily, rychlé zprávy, oznámení na sociálních sítích, otevřené stránky prohlížeče a neutuchající telefonáty bombardují mozky lidí, a to nejenom ty, kteří mají používání digitálních technologií v popisu práce. Informace nás doslova zahlcují a být online se stává regulérní závislostí, která na první pohled vypadá docela neškodně.

 

Někteří z nás se rozhodli hrát nepřetržitý oční ping pong s displejem. Na konci utkání je ale čeká jenom prohra!

Lékařské výzkumy to dokazují jeden vedle druhého. Mozek je PŘETÍŽENÝ a dvě jeho části začnou trpět výraznou nerovnováhou. Hlavně levá strana (racionalita, logika, faktografie) je nucena podávat větší výkony a ta pravá (intuice, představivost, nápady) zůstává naopak nevyužitá. Když si člověk uvědomí nebezpečí, které pro jeho řídící jednotku vzniká a snaží se problémy kompenzovat, nic moc dramatického se nestane. Pokud to ale nechá být, čeká ho budoucnost, kterou si určitě nepřeje.

 

Co se děje s mozkem, pokud ho necháme napospas technice?

Rozpadnou se naše kognitivní schopnosti způsobem, jaký do dnešní doby sledovali lékaři u lidí, kteří utrpěli poranění hlavy nebo měli psychiatrické onemocnění. Konkrétně dojde k problémům se soustředěním a pamětí, snižuje se hodnota IQ a kreativní schopnosti dostávají na frak. Když k tomu přidáte spánkové potíže, výkyvy nálad a depresi, je vymalováno. U dětí jsou následky ještě dramatičtější a dochází ke zpoždění vývoje, k poruchám učení i chování a ke zvýšenému výskytu úzkostí i jiných psychiatrických potíží. A to vše ruku v ruce s bolestmi pohybového aparátu a sklonem k obezitě.

 

Tisíce let je organismus člověka formován skutečným životem. Na ten virtuální není připravený!

Pokud jste se rozhodli zaměnit svůj mozek za chytré zařízení a spoléháte jen na něj, posunete se ve svých problémech ještě o level dál. Nechat za sebe myslet přístroj a jen využívat karty Interneta Vševěda je cesta do pekel zapomnění a hlouposti. Spojení neuronů je tím pevnější, čím častěji je pobízíte k vzájemné interakci. Když svůj mozek pravidelně popoháníte k činnosti, vycvičíte ho k poslušnosti, se kterou bude přidávat do svých částí další a další data bez nějakých cavyků. Jestliže ale místo myšlení utíkáte hned do internetové databanky s vědomím, že požadované informace tam kdykoliv najdete, nepočítejte s tím, že zanechají ve vašem mozku nějakou stopu. Psychologové totiž zjistili, že obsah textu z googlení je zachován v mysli jen po nezbytně nutnou dobu, protože náš mozek si je vědom, že k informacím může přijít jednoduchou cestou kdykoliv. Zapamatuje si jen fakt, kde jsme hledali, ale danou skutečnost nikoliv.

 

Nehledě na to, že pokud nemáte v hlavě základní vědomosti z různých oborů, je vám přítel na internetu k ničemu. Když totiž zadáte slovo do vyhledavače, získáte ne jeden, ale i desítky tisíc odkazů. Jestliže nic nevíte, mozek vám s výsledky hledání rozhodně nepomůže, protože vám bude chybět v hlavě základní filtr znalostí, který vám pomůže odpověď najít. Kdo vám tedy poradí, která je ta pravá?

 

Co dělat?

Nikdo nechceme obětovat své zdraví na oltář techniky. Apelovat na užívání přístrojů maximálně 3 hodiny denně u dospělých a 2 hodiny u dětí, se zřejmě mine v současné době účinkem. Člověk žije přítomností a jakkoliv tragicky vykreslená budoucnost ho netrápí. Nikdo si nepřipustí, že by zrovna on mohl být postihnut nějakými problémy z činnosti, která vypadá nevinně. A tak rady, přicházející z částí světa, přes které se už převalila tsunami nadužívání digitálních technologií, zapadají ve víru dnů do zapomnění a nevěnuje se jim všeobecně žádná pozornost.

 

Které jsou ty hlavní?

  • Omezit čas strávený s technologiemi alespoň o čtvrtinu a postupně ho snižovat na minimum.
  • Jeden den v týdnu být offline.
  • Hodinu před spaním vypnou WiFi a připojit se až po snídani.
  • V domě či bytě vytvořit zónu bez techniky.
  • Učit se nový jazyk, číst noviny nebo knihu, hrát na hudební nástroj, zpívat či tvořit každý den.
  • Cíleně fyzicky pracovat nebo se hýbat několikrát denně.

 

Rovnováha se stává klíčovým slovem dneška!

Je nepopiratelné, že technologie je a bude součástí lidské společnosti. Tak jako každá činnost, kterou člověk vykonává vyváženě a s rozumem, přináší mu užitek a neškodí. Jakmile cokoliv přežene, následky nedají na sebe dlouho čekat. Nadměrně používání technologií bylo až do nedávna spojeno pouze s dopaminovými drahami v mozku, které jsou stimulovány stálým připojením k síti, stejně jako to výzkumníci pozorují při působení drog. Závislost byla považována dlouho za jediný negativní dopad více časového kontaktu člověka s technikou. Teprve před nedávnem se začaly objevovat další potíže, které už přímo zasahují do lidského organismu a mění ho. A vlna, na které se vezeme, zatím jen nabírá sílu. Z tohoto důvodu je nutno pečlivě zvážit, jak moc a jakým způsobem se mění náš skutečný život na ten digitální?

Koneckonců, rozhodujeme o tom sami. Tak proč si připravovat hořký konec dobrovolně?

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Šárka Kocurková

učitelka s velkým srdcem, biolog

Šárka miluje svou rodinu, rodné Valašsko a skutečný život. Dýchá pro svou učitelskou profesi, která v ní probudila zájem o psychologii a sociologii. Najdete u ní články o lidských vztazích, plné humorných situací a rad, které jsou určeny přímo pro ženy, i témata odborná, která se snaží populární formou zpřístupnit našim čtenářkám.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Prázdniny už jsou u konce. Den se začíná zkracovat. Končí volný režim a začíná nový školní rok. Pro prvňáčky jsou to dny plné očekávání, většina se na školu moc těší, všechno pro ně bude nové. Ostatní školáčci už ví, co je čeká. Ale přesto mohou mít obavy z nové třídní učitelky nebo z nového třídního kolektivu. Rodiče si dělají hlavu, jak to všechno zvládnout. Školní dny přinesou jiný režim, školní povinnosti, výběr kroužků a mnoho dalšího. Ale také to budou opět veliké finanční výdaje. Aby návrat do školních lavic nebyl stresem. Připravila jsem pro vás několik osvědčených tipů.

30.8.2019
Hodnocení:
Příběhy opředený život A. J. Fikryho vás pohladí na duši. Něhou, láskou, moudrostí i doporučením na další hrstku kvalitních klasických knih. Spolu s knihou od spisovatelky a velmi sečtělé autorky Gabrielle Zevinové otevíráte totiž zároveň vyprávění jednoho kdysi velmi zásadového knihkupce, kterému se některé klasické knihy líbí a jiné protiví. Jak se jeho pohled na literaturu i život promění, když k němu zčistajasna zavítá láska?
12.1.2018
Hodnocení:
Jste unavená, bolí vás záda a už si nevíte rady? Je řada způsobů, jak si v takové situaci alespoň trochu ulevit, ovšem málokterý je tak příjemný a účinný, jako relaxace v houpací síti v jazyce domorodých kmenů Jižní Ameriky zvané hamaka.
19.3.2018
Hodnocení:

„Ty vole, můžu se na to vykašlat (ano, tipujete správně, kašel to nebyl. Věta skutečně končila tvrdším slovem). Slušní a galantní chlapi už dneska prostě neexistujou! Ale já je stejně nepotřebuju. Zvládnu všechno SAMA. A kolikrát líp.“ pravila své kamarádce hezká blondýnka sedící u kašny. Pak odcvrnkla nedopalek někam do prostoru (i přesto, že byl hned vedle lavičky koš s popelníkem), zachroptělo to v ní a následně si odplivla na beton. Hned po tom, co jsem se zastyděla do morku kostí, a projel mnou nepříjemný pocit, mě napadlo, jestli není na čase si nejdřív zamést před vlastním ženským prahem. Požadovat totiž něco, co sám člověk není schopen nabídnout, je při nejmenším troufalost. Asi tedy úplně nefunguje kopat kolem sebe a stýskat si nad tím, že galantní muži vymřeli, když se sama žena chová… řekněme nevhodně.

14.1.2019
Hodnocení: