Začněme poučným příběhem z přírody. V některých oblastech jižní Afriky, které jsou vyčleněny pro život slonů, dochází k takovému nárůstu jejich populace, že na omezeném prostoru se jednoho dne zkrátka přemnoží. Jejich původní místo k životu zabrali lidé, takže „nezbývá“, než „nadbytečné“ slony zastřelit, nebo se je pokusit přesunout na jiné volné místo, pokud je k mání. To bývá ale pouze teorie. V praxi jsou přebytečná zvířata likvidována bez pardonu. V jednom případě se ale rozhodli lidé zachránit několik mladých samců a převezli je do jiné přírodní rezervace, kterou už obývala malá skupina samic s mláďaty. Po určité době se tito dorostenci začali chovat divně. Najednou byli enormně agresivní a zabíjeli jiná zvířata jen tak, pro pocit vzrušení. Nikdo nemohl přijít na to, proč to dělají. Až někoho napadlo k nim ještě přivést dva dospělé samce. Po dvou týdnech bylo po problému. Zabíjení přestalo, starší sloni kontrolovali ty mladší a začali je usměrňovat k obvyklým sloním mravům.
Paralela k lidskému způsobu výchovy je v tomto případě nejenom žádoucí, ale opravdu nezbytná!
Tisíce let vývoje lidského pokolení nám přes různé experimenty a slepé uličky ukazují, že nejúčinnější a zároveň nejpřirozenější je taková výchova našich potomků, která čerpá z nápodoby a pozitivního vlivu žen a mužů dohromady. Pokud jeden element chybí, a to dokonce trvale, v převážné většině případů dojde k problémům, které ovlivní nejenom samotné dítě, ale postupně i celou společnost.
Žijeme v době významné sociální změny!
Rodiny bez otců se staly v České republice běžným trendem. Dvě z pěti dětí se u nás narodí mimo manželství a od poloviny z těch „manželských“ otec odejde během jejich dětství. Navíc společenský tlak na výkon a konzum vyhání táty do práce na celé dny a bere jejich dětem šanci trávit čas doma spolu.
V naší mentalitě býval dlouho zakořeněný přístup, že otec je živitelem rodiny a matka hospodyně a vychovatelka. Feministické hnutí udělalo v moderních dějinách pořádný kus práce a genderově vyvážené názory zasáhly podvědomí člověka s nebývalým účinkem. Stačily jen tři poslední generace lidí a naše představy o mužských rysech chování a osobnosti se dramaticky změnily. Nejnovější výzkumy ve Velké Británii tuto transformaci potvrdily úplně jednoznačně. Zjistily, že 56 % mužů ve věku 65 a více se označuje za zcela maskulinní (= ryze mužský typ). Naproti tomu, v kategorii 18 – 24 let se tak označily pouze 2 % mužů. Je to dobře, nebo špatně?
Virtuální svět nabízí stovky mužských hrdinů a vzorů. Pro děti je ale nejdůležitější ten z masa a kostí, žijící v jejich těsné blízkosti!
Odborníci sledující dětskou psychiku dokázali, že dítě reaguje odlišně na matku a otce už od druhého měsíce svého života. V šesti letech se přímo identifikuje s rodičem stejného pohlaví a vstupuje s ním do naprosto jedinečného vztahu, který pořádně poprvé prověří až období puberty. Pokud to obě strany přežijí, tak rodiče v jejich dospělém věku už mohou jen sklízet plody své výchovy.
Působení otců na potomky se liší od matek čtyřmi základními způsoby: poskytují dětem pocit ochrany, udržují disciplínu, podporují zdravé riskování a hrají si jinak. Více fyzicky, v rychlejším tempu a s množstvím náhlých změn. Oceňují u dětí jejich schopnosti, touhu po prosazení, sílu a úspěchy. Jsou mnohem méně úzkostlivější a více zábavní. Ve svých dětech vyvolávají jednoznačně autoritativní pocit, i když se ty musí vyrovnat s tím, že je netrpělivý, mrzoutský a někdy nesnesitelný.
Výsledkem pozitivního vlivu tatínků (a zároveň i maminek) je sebevědomý, emocionálně stabilní potomek, který se lépe vyrovnává se stresem a je schopen se dobře orientovat v síti lidských vztahů.
Charakteristiky dětí, které se v době svého dětství nesetkaly s žádným pozitivním mužským vzorem, ať už v osobě táty, dědy, strýce nebo třeba i učitele či trenéra, jsou děsivé!
Jednostranná i sebelepší výchova dětí pouze ženami vede k zaostávání ve vývoji sociálních vazeb a později logicky k problémům založit plně funkční vztah s partnerem a rodinu. U takových dětí jsou mnohem častěji zaznamenány problematické rysy chování jako agresivita, vzpurnost nebo naopak apatie, lhavost, vyšší míra útěků, špatný prospěch ve škole a zneužívání návykových látek.
Až tři čtvrtiny sebevrahů vyrůstaly bez otce a 85 % vězňů nikdy nemělo to štěstí, že by se v jejich dětství o ně staral nějaký muž.
Není ani překvapením, že 70 % dětí, které vyrůstaly jen s matkou, si volí pro svůj život tzv. pomáhající povolání (lékař, učitel, sociální pracovník…) a nevěnuje pozornost technickým oborům.
Nastává tedy soumrak mužských vzorů?
To ani náhodou. Správní chlapi jsou stále mezi námi. Odpověď na otázku TAK PROČ NEJSOU U NAŠICH DĚTÍ? nám dávají přední odborníci každý den. Stačí jen poslouchat. I sebe poučený člověk však neunikne překotným změnám ve společnosti, které nás zachvacují silou vlny tsunami. Jak si s nimi poradí tradiční rodina, to už bude jen na nás. Ženy a muže nevyjímaje!
