Pokud jste právě ve fázi, že se rozhodujete pro cvičák, přečtěte si článek "Jak najít správné místo a dobrého kouče...", který vám pomůže v rozhodování jak si správné místo vybrat.
Zamysleme se nyní spolu nad tím, co je přesným důvodem proč trénujete psa.
Zajímalo mě, jak lidé vnímají trénink na cvičáku, a tak jsem se vás zeptala: "Proč vlastně chodíte se psem na cvičák trénovat?" Vaše odpovědi byli různé: “Chodíme trénovat, aby náš čtyřnohý miláček více poslouchal.” “Chci, abych věděla jak psa naučit nové povely.” atd.
Na tréninky chodíme pro své vlastní učení a zlepšení se, jak psovi rozumět, jak k němu v různých situacích přistupovat, co požadovat, tak aby nás více poslouchal. Mnohokrát lidé chodí na tréninková místa kvůli socializaci a možnosti nechat psa vyběhat s ostatními psy. Věnujeme se různým sportům ve skupině, kterou baví stejné věci jako nás a našeho psa. Všechny tyto důvody jsou skvělé a určitě posilují vaše partnerství se psem. Nicméně i trénovat se musí umět. Trénink je záměrné konání dané činnosti za účelem zlepšení výkonu. Pro správný trénink je potřebné dávat pozornost tomu, co se učíme, ochota učit se novému a vůle pokročit v učeném kupředu. Věřím, že pokud se pro něco rozhodnete, tak tomu věnujete svůj čas i pozornost. Na cvičáku, při trénování či učení se novému, je důležité dávat pozor na to, co při dané aktivitě nechám vstupovat do svého partnerství. Co tím myslím? Pokud mi není přirozené, jak mě trenér učí nové věci, tak i když se snažím, trénink je mnohdy pouze “násilí” naučit se něco správně. Kdo ale určuje, co je pro nás správné a co ne? V případě, že má soutěž, na kterou trénujete, svá pravidla, tyto pravidla je potřebné následovat. Způsob, kterým se k výsledku natrénování dostanete (a doporučuji), si zvolte sami. Děláte-li něco nepřirozeného (násilím), trpí tím poslušnost vašeho psa, protože do partnerství nevědomě dostáváte nedorozumění. Jednoduše řečeno, pes vašemu přání (povelu) nerozumí a neposlouchá.
Učíme-li se novým věcem, mnohdy věříme, že co vidíme a slyšíme, je tak, jak má být. Může být. Ale nemusí. Nemusí to tak být hlavně v případech, kdy jste to vyzkoušeli a nějak nám to nejde. Cítíte, že by vám vyhovovalo něco jiného, jiné řešení, jiný přístup. Mnohdy je více než jedna cesta, jak se k výsledku dostat. Vždy to bude cesta, kde se budete cítit přirozeně a sebevědomě.
Uvedu krásný příklad od jedné klienty, která ke mě přišla řešit agresi její fenky vůči psům. První věc, kterou jsme spolu odhalily, byla, že pes vůbec nevnímá pochvalu, kterou dostává. Pochvala je formou odměny, kterou psa motivuji k další žádané činnosti, ale také je to potvrzení toho, že psovo chování se odvíjí tak, jak je to v našem partnerství správně. Říkáte si asi, že paní nechválila. Ale ano, chválila. Udělovala pochvalu vždy za to, co vnímala, že je provedeno správně. K psovi už ale pochvala bohužel jako pochvala nedorazila. Bližším zkoumáním jsme zjistily, že paní se naučila chválit na cvičáku tak, jak se to “má” dělat. Toto naučené a obecně fungující ji nemohlo fungovat. A to z toho důvodu, že pochvala, kterou se naučila, byla naučená. Nebyla to přirozená pochvala, předaná odměna za dobré chování či poslušnost. I když navenek to vypadalo, že chválí psa vhodným motivujícím způsobem. Po krátkém setkání jsme spolu odhalily jak chválit jejího psího partnera. Návratem k vlastní přirozenosti při pochvale jsme docílily postupného porozumění a nápravy pejskova chování, jelikož správně doručená odměna, mu dávala jasnou informaci o tom, které jeho chování je považováno za správné.
I takto může dopadnout situace, kdy se člověk snaží naučit nové věci. Úplně nevinným způsobem si do partnerství přitahujeme překážky, které mohou vyústit až v nepříjemné reakce. A jak skočil příběh agresivního pejska? Rozpoznáním tohoto získaného špatného návyku a uplatněním pro partnerství vyhovujícího řešení se pejskovo chování mění výrazně k lepšímu. Jelikož je klientka velmi cílevědomá a snaží se napravit to, co ve vztahu nefungovalo nebo nebylo nastavené správně, každé setkání se posouváme vpřed ke šťastnějšímu partnerství se psem. A je to vidět na zvládnutých i náročnějších situacích každodenního života.
Většina cvičáků měla kdysi nastaveno, že přijímají psy od půlroku věku. Dnes tento názor mizí a už mnohá místa dovolují přijít s pejskem ihned po ukončeném povinném očkování. Věnují se výchově a výcviku psa. Trénink jakéhokoliv sportu je pro partnerství velmi utužující. Dává nám společný cíl, jsme tým a vzájemně se doplňujeme. Pro vzájemný vztah se psem je ovšem velmi důležité, abyste nečekali na možnost tréninku nebo místa, které vás naučí, jak se to dělá. Vaše vzájemná komunikace se psem se totiž odehrává již od okamžiku, kdy jste se poprvé se svým psím partnerem setkali. Nejde o to se dostavit do uzavřeného prostoru na trénink a myslet si, že je vám vše bude fungovat, protože máte “natrénováno”. Velmi vás chválím, pokud s pejskem trávíte společné chvíle a věnujete mu svůj čas i pozornost. Vzájemné soužití a porozumění ve vztahu se psem se vytváří předně v každodenních situacích, které spolu musíte zvládnout jako partneři.
Začnete-li trénovat ať již na tréninkovém místě nebo sami, odměna za výkon je vhodná. Proč si myslím, že pamlsky nejsou tou nejlepší odměnou, o tom si napíšeme příště.
