Gleidshop
Eshop

Tučná pokuta z mravnostních důvodů? Po verších od Charlese Baudelaira vám zčervenají tváře

Prostřednictvím tradičního nakladatelství Československý spisovatel se k nám dostává půvabná malá knížka s verši, které nestárnou. Květy zla od prokletého básníka Charlese Baudelaira jsou plné živoucí lásky, zhoubné vášně i nekonečného zklamání. Jde o poezii, která neumírá a která si naopak stále získává nové a nové čtenáře.
Jarmila Flaková

Květy zla bujarého a tragického Baudelairova života

 

Charles Baudelaire (1821-1867) žil úctyhodným i opovrhovaným životem bonvivána. Nenáviděl svého otčíma, který se ho mimo jiné snažil srazit z cesty za uměním. Po mnoha těžkostech však přece jen dostál svému snu a roku 1857 vydává nákladem svého přítele Poulet-Malassise Květy zla, sbírku poezie, která s přehledem pobouří všechny zkostnatělé čtenáře té doby. Verše tohoto bonvivána, který se oblékal s výstřední elegancí podle dandyho Brummela a nestoudně otevíral tabuizovaná témata rozkoše, sexu a pohrdání falešnou společností, způsobila v tehdejší Paříži poprask a Charles Baudelaire musel za svou sbírku zaplatit tučnou pokutu z mravnostních důvodů. Přesto se však toto ztělesnění „urážky náboženství a morálky“ vpilo do piedestalu nejslavnějších děl poezie o to víc, o co bylo prokleto.

Jak řekl překladatel tohoto Baudelairova díla, neméně slavný český básník Vítězslav Nezval, byla Charlesova poezie obdobně tragická jako jeho život - se všemi svými dluhy, prohrami a zneuznáním. Také Nezval byl velkým obdivovatelem veršů Charlese Baudelaira, z kterých jakoby pomalu kapal život plný lásek, vášní a vzdoru – a to vše v dokonalém rytmu poezie. Právě proto dodnes snad na každého z nás doléhají tyto verše s příchutí medu i tragiky. Dle Nezvalových slov je básnická sbírka Květy zla přímým výrazem Baudelairovy jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti, neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, smyslného exotismu a sžíravé vnitřní pravdivosti. Především onen exotismus příjemně osvěžuje básníkovy verše dotekem snědých žen, vůní moře, dálek a exotického života. Zcela jasně se tak do Květů zla vtiskla svou neobyčejnou krásou a živelností láska k ženě Charlesova života, mulatce Jeanne Duvalové. Láska sladká i hořká, která také spoluurčila Baudelairův osud...

Teď už je ale čas na to otevřít hořkosladce vonící Fleurs de mal zabalené do obálky s motivy smyslných žen a zhoubných rozkoší. Verše Charlese Baudelaira jsou tu pro každého, kdo chce cítit lásku, touhu, dálku a moře. Ale hlavně, hlavně naději...

 

Smutek měsíce

 

Dnes večer měsíc sní snad ještě lenivěji;

jak kráska na loži, kde v četných polštářích

si hladí před spaním svá ňadra, jež se chvějí

a jež jsou studená a bílá jako sníh,

 

a naznak v podušce, kde míhají se stíny,

je takřka ve mdlobách a občas zasténá

a tiše obrací své oči na vidiny,

jež plují po nebi jak bujná květena.

 

Když někdy v lenivém a sladkém roztoužení

jí skane slzička, tu básník, přítel bdění,

si zbožně poklekne a jako do vázy

 

ji chytí do dlaně a z hrůzy, že se vpije,

se nad ní nakloní a pečlivě ji skryje

v svém srdci před sluncem, jež právě vychází.

 

Albatros

 

Dost často chytají si plavci albatrosy

tak pro pobavení; ti mořští tuláci

se vznáší za lodí, jež klouzá přes kolosy

na hořkých propastech a jež se kymácí.

 

Hned jak je položí na prkno u kormidla,

těm králům azuru, tak neobratným, žel,

poklesnou žalostně ta velká bílá křídla

jak vesla, visící jim podle jejich těl.

 

Jak neobratný je ten poutník z lodních snímků!

A jak je komický, on, jenž si nehraje!

Hle, jeden zastrčil mu do zobáku dýmku

a druhý opičí se po něm kulhaje!

 

A Básník podoben je tomu králi mračen,

jenž lítá za bouře a vždycky bez hrůzy;

je také v exilu a mezi hejnem kačen –

i jeho perutě mu vadí při chůzi.

 

Pohřeb prokletého básníka

 

Až v noci plné nepokoje

vás dobrý křesťan uloží

za kupu vyčichlého hnoje

či pod smetištěm do hloží,

 

až rozplynou se cáry stínů,

až vstoupí slunce do bláta,

pavouk tam utká pavučinu

a zmije vrhne mláďata,

 

nad vaším odsouzeným čelem

se ozve smutný pokřik šelem,

vlk zavyje a ztiší krok,

 

hlas čarodějnic, chlípných dědů

a vzdechy černých lidojedů

vás budou mučit celý rok.

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Mgr. Jarmila Flaková

literární redaktorka

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Patchworkový způsob zpracování textilií představuje vyhledávanou metodu pro šikovné ruce člověčí, které jsou schopny z různorodých vzorů a kusů látek vytvořit celek, který potěší nejedno oko odborníka i laika. Na to, abyste poskládali stejným způsobem i novou rodinu, vám ale um v rukou rozhodně stačit nebude!

4.7.2019
Hodnocení:

Plamínek sváteční radosti z dětských let (pokud měl člověk to štěstí) se rozhořívá každý rok s první zmínkou o Vánocích. Jeho světlo nás hřeje po celou dobu příprav na dobu strávenou v kruhu našich blízkých a dodává nám sílu překonat všechna protivenství, která se nám staví do cesty.

18.12.2019
Hodnocení:
Šikana žáka učitelem není vůbec populární téma i přesto, že ve školních třídách je otázka tzv. zasedavých učitelů stále živě diskutovaná.
12.9.2018
Hodnocení:

Nakupování, kulturnímu vyžití i sportovištím teď na čas odzvonilo, a tak většina z nás učinila největší objev svého života. Objevili jsme přírodu. Houfně jsme se odebrali do lesů, na louky, k přehradám a do parků. A ať si protestuje, kdo chce, jak chce, týká se to hlavně nás, lidí z měst. Lidé žijící na vesnicích či samotách do přírody neutíkají, nemají důvod. Oni tam žijí a jsou s ní spjatí. Ví dobře, jak se v přírodě chovat. Konec pandemie v nedohlednu, ale my roupama nevíme, co bychom zase kde “zabordelili“. A tak, kam naše noha vstoupí, tam je po nás potopa. Jistě, potopa je přehnané přirovnání, ale odpadky, hluk, arogance i bezohlednost po nás některých, v nově objevené přírodě, zůstávají. Rychle a nepříjemně jsem se o tom sama přesvědčila, bohužel. Ač lidem fandím sebevíc a vždy si o nich myslím to lepší, při své dnešní přírodní procházce jsem se styděla.

3.4.2020
Hodnocení: