Gleidshop
Eshop

Tučná pokuta z mravnostních důvodů? Po verších od Charlese Baudelaira vám zčervenají tváře

Prostřednictvím tradičního nakladatelství Československý spisovatel se k nám dostává půvabná malá knížka s verši, které nestárnou. Květy zla od prokletého básníka Charlese Baudelaira jsou plné živoucí lásky, zhoubné vášně i nekonečného zklamání. Jde o poezii, která neumírá a která si naopak stále získává nové a nové čtenáře.
Jarmila Flaková

Květy zla bujarého a tragického Baudelairova života

 

Charles Baudelaire (1821-1867) žil úctyhodným i opovrhovaným životem bonvivána. Nenáviděl svého otčíma, který se ho mimo jiné snažil srazit z cesty za uměním. Po mnoha těžkostech však přece jen dostál svému snu a roku 1857 vydává nákladem svého přítele Poulet-Malassise Květy zla, sbírku poezie, která s přehledem pobouří všechny zkostnatělé čtenáře té doby. Verše tohoto bonvivána, který se oblékal s výstřední elegancí podle dandyho Brummela a nestoudně otevíral tabuizovaná témata rozkoše, sexu a pohrdání falešnou společností, způsobila v tehdejší Paříži poprask a Charles Baudelaire musel za svou sbírku zaplatit tučnou pokutu z mravnostních důvodů. Přesto se však toto ztělesnění „urážky náboženství a morálky“ vpilo do piedestalu nejslavnějších děl poezie o to víc, o co bylo prokleto.

Jak řekl překladatel tohoto Baudelairova díla, neméně slavný český básník Vítězslav Nezval, byla Charlesova poezie obdobně tragická jako jeho život - se všemi svými dluhy, prohrami a zneuznáním. Také Nezval byl velkým obdivovatelem veršů Charlese Baudelaira, z kterých jakoby pomalu kapal život plný lásek, vášní a vzdoru – a to vše v dokonalém rytmu poezie. Právě proto dodnes snad na každého z nás doléhají tyto verše s příchutí medu i tragiky. Dle Nezvalových slov je básnická sbírka Květy zla přímým výrazem Baudelairovy jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti, neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, smyslného exotismu a sžíravé vnitřní pravdivosti. Především onen exotismus příjemně osvěžuje básníkovy verše dotekem snědých žen, vůní moře, dálek a exotického života. Zcela jasně se tak do Květů zla vtiskla svou neobyčejnou krásou a živelností láska k ženě Charlesova života, mulatce Jeanne Duvalové. Láska sladká i hořká, která také spoluurčila Baudelairův osud...

Teď už je ale čas na to otevřít hořkosladce vonící Fleurs de mal zabalené do obálky s motivy smyslných žen a zhoubných rozkoší. Verše Charlese Baudelaira jsou tu pro každého, kdo chce cítit lásku, touhu, dálku a moře. Ale hlavně, hlavně naději...

 

Smutek měsíce

 

Dnes večer měsíc sní snad ještě lenivěji;

jak kráska na loži, kde v četných polštářích

si hladí před spaním svá ňadra, jež se chvějí

a jež jsou studená a bílá jako sníh,

 

a naznak v podušce, kde míhají se stíny,

je takřka ve mdlobách a občas zasténá

a tiše obrací své oči na vidiny,

jež plují po nebi jak bujná květena.

 

Když někdy v lenivém a sladkém roztoužení

jí skane slzička, tu básník, přítel bdění,

si zbožně poklekne a jako do vázy

 

ji chytí do dlaně a z hrůzy, že se vpije,

se nad ní nakloní a pečlivě ji skryje

v svém srdci před sluncem, jež právě vychází.

 

Albatros

 

Dost často chytají si plavci albatrosy

tak pro pobavení; ti mořští tuláci

se vznáší za lodí, jež klouzá přes kolosy

na hořkých propastech a jež se kymácí.

 

Hned jak je položí na prkno u kormidla,

těm králům azuru, tak neobratným, žel,

poklesnou žalostně ta velká bílá křídla

jak vesla, visící jim podle jejich těl.

 

Jak neobratný je ten poutník z lodních snímků!

A jak je komický, on, jenž si nehraje!

Hle, jeden zastrčil mu do zobáku dýmku

a druhý opičí se po něm kulhaje!

 

A Básník podoben je tomu králi mračen,

jenž lítá za bouře a vždycky bez hrůzy;

je také v exilu a mezi hejnem kačen –

i jeho perutě mu vadí při chůzi.

 

Pohřeb prokletého básníka

 

Až v noci plné nepokoje

vás dobrý křesťan uloží

za kupu vyčichlého hnoje

či pod smetištěm do hloží,

 

až rozplynou se cáry stínů,

až vstoupí slunce do bláta,

pavouk tam utká pavučinu

a zmije vrhne mláďata,

 

nad vaším odsouzeným čelem

se ozve smutný pokřik šelem,

vlk zavyje a ztiší krok,

 

hlas čarodějnic, chlípných dědů

a vzdechy černých lidojedů

vás budou mučit celý rok.

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Mgr. Jarmila Flaková

literární redaktorka

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Člověk nikdy není sám. V každém okamžiku je obklopen milióny malých baktérií a virů. Krouží kolem nás jako neproniknutelné mračno komárů a bez našeho souhlasu okupují každé místečko v našem okolí. Bez některých bychom zemřeli, jiné se stávají našimi věrnými pomocníky, s leckterými intenzívně bojujeme a ten zbytek necháváme žít vedle sebe bez povšimnutí. Tak jako oni nás.

3.4.2018
Hodnocení:

90. léta minulého století stojí na počátku lidského nahánění času a zdokonalování forem zábavy. Díky internetu, a především sociálním sítím, jsme náš život dali všanc i lidem, které bychom v reálném životě stěží potkali jednou do roka. A výsledek našeho běsnění na sebe nenechal dlouho čekat. Populaci zachvátilo FOMO.

5.9.2019
Hodnocení:
Podle krásného příběhu z minulého dílu již víme, že každý z nás má v sobě ukrytou schopnost rozumět zvířatům. Jak je ale možné, že mnohdy i když chceme, tak výsledná situace nevypadá tak, jak bychom si přáli? Nedorozumění může vzniknout, aniž jsme si to schopni vůbec uvědomit. Nebo aniž si přejeme, aby to tak bylo. Já věřím, že každé partnerství se psem může fungovat.
1.7.2017
Hodnocení:

Anatomie a fyziologie člověka nepřestává fascinovat lidi po celá tisíciletí. Vědět o svém těle co nejvíce, je důležité nejenom z hlediska zdraví, ale získané poznatky nám pomohou odkrýt různá zákoutí chování a jednání člověka.

23.4.2018
Hodnocení: