Valentýn, svátek zamilovaných, nebo reklamní bublina? Co praví legendy?

Snad každá z nás minimálně zahlédla v posledních dnech na novinových stáncích titulky jako: 10 typů na nejlepší dárek. Nebo: Typy na romantický večer, večeři, koupel…

Prostě romantika kam se podíváš!

A jaká je realita? Chtěla jsem taky napsat podobný článek a požádala jsem všechny známé, aby mi napsaly jejich nejoriginálnější a nejromantičtější zážitek na sv.Valentýna.

Výsledek? Strhla se lavina stesků, že nic nebo růži, a že chlapi jsou prostě bez fantazie…

Je pravda, že by bylo možná zajímavé stejnou otázku položit mužům, tak příště.

Opravdu vás nikdo nemiluje?

Mě osobně na Valentýna nejvíc potěšila oříšková čokoláda od táty. Už je to pěkných pár let, Valentýn byl v našich končinách ještě novinka a já byla zrovna sama. Když mi ji táta dával, překvapeně jsem odvětila, že je to přeci svátek zamilovaných… Jaká byla odpověď?: "A já tě snad nemiluju?"

Aha, kolik podob láska vlastně má? Milujeme své partnery, rodiče, děti, kamarády… Proč se tedy někteří na sv. Valentýna cítí sami? Legenda o svatém Valentinovi praví, že tajně oddával zamilované páry i přes zákaz císaře Markuse Aurelia Claudiuse. Ten ho právě 14. února kolem roku 270 za trest nechal popravit. Méně se už ví, že sv. Valentin rád obdarovával kolemjdoucí květinami, které trhal v zahradě biskupství. Legend kolem tohoto kněze je několik, ale z každé z nich je jasné, že měl rád lidi, rád jim dělal radost a pomáhal.

Květinou ani bičem ženu neuhodíš

Mrzí vás, že přítel zapomněl nebo máte pocit, že není dost originální? Buďte rády, že se nedrží svátek Lupercalia, dříve Februa (odtud únor). Ve starověkém Římě se kolem 14. února slavilo tak, že se mělo vyčistit město od zlých duchů. A to tím, že se krví z obětovaných zvířat potřely biče a muži jimi následně bičovali mladé ženy. Ach ta romantika…

Ať už svátek slavíte nebo ne, čas, pohlazení a hezká slova svým blízkým bychom měli darovat každý den...