Do školní jídelny se rodič dostává zcela výjimečně a jen na chvíli. Kdyby tam mohl trávit mnohem více času, pochopil by, že i na první pohled obyčejný oběd je přesně daný rituál skupiny.
Muž si při změně barvy obýváku, kterou vymyslela jeho žena, představí tu fušku s malováním spojenou a rázem je po domácí pohodě. Žena, ta už zase dopředu živě vidí, jak katastrofálně dopadne plánovaná změna účesu, kdy kadeřnice nepochopí, že zastřihnutí konečků neznamená: „Ten cop po zadek musí pryč.“ Ženy a muži ke změnám přistupují odlišně, avšak všichni máme jedno společné. V našich představách, co se změn týče, jsme na tom hůř, než tomu pak ve skutečnosti opravdu je.
Už jen při slově změna se většina z nás otřese. Nemáme rádi změny. Obzvláště v případě, kdy mluvíme o radikálních změnách a ne třeba prvoplánově příjemných. To totiž nikdy s jistotou nevíme, jestli bude změna nakonec příjemná a dobrá. Jako příklady změn si vezmeme běžné situace.
Nóóó, těžko říct. Spousta otazníků a žádné jasné odpovědi. A to je to, co nás straší! Žádná jistota valného výsledku. Zatím netušíme, jen hádáme. A když jen odhadujeme, jsme všemi těmi coby kdyby smýkáni ode zdi ke zdi. Velké i malé neznámé nás jednoduše vyšťouchávají z komfortní zóny. Nikdo se do nekomfortu dobrovolně nežene.
A tak je v naprostém pořádku mít ze změn strach, mít obavy, nevědět, tápat. Je to běžný proces, který změny provází. Necouvejte před svým odhodláním jen proto, že se zatím bojíte. Kdo nezkusí, neví. Život nikdy není jen o správných rozhodnutích. Musí přijít i ta špatná, aby z poučení mohla příště vzniknout ta dobrá.
Strach tedy hraje prim, co se změn týče. Strach je vždy geniální nástroj k tomu, aby vás přikoval na místo. Jistě, strach je i skvělým rádcem, který včas varuje. Říká: „Utíkej nebo zaútoč.“ Strach je tedy současně dvousečnou a velmi účinnou zbraní. Strach vás dokáže zachránit, ale také vás umí přibít na místo, které vám nevyhovuje, vysává z vás energii, zdraví, klid a nakonec i život.
Strach je prastará emoce a nejde o to nemít strach, ale umět si s ním poradit. Porozumět a následně čelit strachu ze změny můžeme lépe tehdy, když se sami sebe budeme ptát a ještě poctivěji si odpovídat. Kdo jsem, kam jdu, co chci a co mi to dává? Když si nebudete lhát, odpovědi vás navedou k tomu, zda je správný čas na změnu.
Téma změny, strachu, obav a jiných protivných peripetií se tváří jako velefilosofická otázka. Bezpochyby to témata nehodná zlehčování i jsou, ale víte, jak to je. Papír snese všechno. Zastavte se, dejte si kávu a v klidu strašáky spojené se změnami sepište. Proč, co, jak, co s tím a jaké jsou možnosti. I když ženy čtou v mapách příšerně, tohle zmapování otazníků nikdy není na škodu. Můžete se tak trochu připravit a změnu udělat vědomě. Nemusíte čekat, až vám například z dlouhodobě nevyslyšeného volání po změně odejde zdraví nebo partner.
Tak tedy změnám zdar a přespřílišnému strachu nazdar!
|
Barbora Klímová"jak být stále ženou"I když je Bára maminkou velmi živé holčičky, čas na vlastní klid a ženskost si vždycky najde. Někdy u sklenky vína, jindy u hrnečku s kávou. Je zbrklá a spontánní pozorovatelka života i koketa s otázkami k zamyšlení. To ji často dostává do humorných situací, které najdete v jejich článcích. Ctí seberozvoj a svět opravdových mužů, ve kterém si užívá být opravdovou ŽENOU. Profil |
Zaujal vás článek? Sdílejte ho se svými přáteli |
Do školní jídelny se rodič dostává zcela výjimečně a jen na chvíli. Kdyby tam mohl trávit mnohem více času, pochopil by, že i na první pohled obyčejný oběd je přesně daný rituál skupiny.
