Gleidshop
Eshop

Lze si koupit návod na mateřství?

Jaká je tak vaše cesta mateřstvím? Dovolíte si dělat chyby a odpovědi hledat uvnitř sebe samé, nebo hledáte v návodech jak se s mateřstvím co nejsprávněji poprat? Chci vám ukázat jednu z mnohých cest mateřstvím. Těch cest je spousta, každý si může vybrat tu svoji. Já vám chci ukázat cestu sebe-důvěry, lásky, úcty a respektu.

pexels.com

 

Jsem máma co udělala spoustu chyb a pořád jich spoustu dělá. Momentálně je dělám vědomě a snad i ráda, protože jedině chybou se člověk učí. Ano, líbilo by se mi jít do knihkupectví a úplně jednoduše si koupit knihu, která mi ukáže tu nejsprávnější cestu všech cest mateřstvím. Dříve jsem totiž nechtěla dělat chyby, chtěla jsem dělat vše správně, chtěla jsem, aby mé děti byly zdravé, skvěle se rozvíjely, byly samostatné, chytré a zdravě sebevědomé. Jak jsem starší, uvědomuji si postupně, že chci, ale uvnitř sebe sama opravdu nejvíc vlastně jen to, aby se dobře cítily a byly v životě šťastné. Aby z nich byli dobří lidé. A proto nechodím a nehledám tu správnou knihu, ten správný kurz. Nehledám už Návod na mateřství. Napadla mě totiž otázka, jestli něco takového skutečně může existovat, vždyť kdo zná mé tělo, mé těhotenství i mé děti lépe, než já sama? Došlo mi, že možná zbytečně ztrácím čas hledáním venku, a že bych měla začít u sebe. Je to pět let, co jsem se na tuto cestu dala. Od té doby se poctivě učím a můžu teď už vlastně říct, že mi to docela jde. Že se můj přístup i myšlení velmi pozvolna mění a otevírá.
 

Dříve to bylo pocitově jiné, snazší 

Ano, knihy i kurzy jsou skvělými pomocníky, ale měly by opravdu zůstat pouze pomocníky. Tím hlavním, co bychom měly hledat, je moudrost uvnitř nás samých. Kdysi dávno to měly ženy o poznání snazší, žily velmi často v komunitě a informace okolo jejich těla, těhotenství, porodu, kojení a celkově rodičovství k nim přicházely přirozeně, tak nějak "za provozu." Normální péči viděly všude kolem sebe. Ženy děti nosily, kojily a u toho vařily nebo pracovaly. Tyto informace se přenášely z generace na generaci úplně automaticky. I když je to dávno, tyto vědomosti máme hluboko v sobě uložené jako nedobytný poklad.


 

Válka jako zásadní faktor změny

Pak ale přišly války a různé další velmi negativní zásahy do dějin lidstva a na intuici, vnímání těla a dětí nebyl jednoduše čas. V této době šlo pouze o přežití. Živý muž, žena i dítě bylo jediné důležité, nebyl čas na pocity. Byla to dozajista velmi temná doba, která ovlivnila a ještě ovlivní pár generací. Ženy nám díky ní nemají mnoho co přirozeně předat, vždyť jediné důležité bylo: "Žijeme!" V této době byl ženám postupně sebrán také porod, začalo se rodit více medicínským způsobem, za neuctivých podmínek. Na psychiku a pocity se tenkrát nevěřilo. Stejně tak jako porod bylo sebráno a separováno ženám i jejich dítě, kojení se díky těmto vlivům většinou nedařilo a ženy, když dobře, kojily 3-4 měsíce. Poté přišly na řadu jesle.
 

Budovatelský socialismus

Když se tedy koukneme do blízké historie socialismu, tam nebyl opět žádný prostor na bezvýhradnou péči, normálnost kojení a budování těch opravdových vazeb máma, táta, děti. V té době se důležitost těchto věcí upozadila, šlo o budování úplně jiných hodnot. Šlo o budování vlasti, ne individuální potřeby rodin. Materialismus nenápadně nahrazoval důležitost společné chvíle, tu vzácnost okamžiku být spolu. Být spolu nás paradoxně začalo znervózňovat a potřeba blízkosti a kontaktu začala být vnímána jako jakési obtěžování až rozmazlenost. Porodily jsme dítě a doba nás donutila děti odložit. Děti donutila separací stát se na oko samostatné, popravdě však uvnitř zlomené.

A co to celé provedlo s lidstvem? Zdají se to býti drobnosti, které můžeme ve společnosti vnímat. Nerespekt k odlišnosti, nerespekt k jinému názoru, neempatie, spousta z nás má například opravdu problém obejmout svoji mámu, dát jí pusu a říct: "Mám tě rád/a". Ale tyto drobnosti jsou natolik důležité a krásné, že stojí za to zkusit se vrátit. Zkusit si uvědomit tu jedinečnost doby, kdy nás naše dítě potřebuje, a je to tak zcela přirozené, protože jedině tak příroda zařídila mláděti pocit jistoty a bezpečí. Díky lásce, kontaktu a splnění základních potřeb malého miminka z dítěte vyrůstá zdravě sebevědomý, nezlomený jedinec. A to za to opravdu stojí.


 

Dnes ve svobodě a míru můžeme znovu projevit své mateřství

A proto nyní, kdy žijeme v naprosto úžasné době, jsme svobodní a v míru, vraťme se zase alespoň malinko k vnímání sebe a svých dětí. Budete překvapeni, jak snadné to je a že na tom není vůbec nic alternativního. Budete překvapeni, že to je vlastně ta zapomenutá norma a jakou velkou sílu má, jakou velkou sílu má láska. Dovolme si tedy dělat chyby, nemějme od sebe nesplnitelná očekávání a začněme v klidu zase od začátku. Dovolme si být mámou, která vnímá individualitu a důležitost svých dětí, ale nezapomíná u toho ani na sebe. Pak přirozeně navážeme tam, kde ženy kdysi s ohledem na události skončily.


 

Jak tedy na MATEŘSTVÍ?

O tom vám článek za článkem budu moc ráda psát. Postupně uvidíte, že je to snadné, osvobozující a fajn. Zjistíte, že je skvělé říct si: "Nemám očekávání a můžu se učit chybami!" Uvidíte, že vrátit se k sobě samým, uvědomit si svoji zodpovědnost přináší spoustu výhod. Úplně upřímně uvidíte jak je mateřství krásné, naplňující, ale bez servítek také náročné a občas únavné. Každý článek, kousek po kousku se vám pokusím ukázat krásu vnímání sebe a vašich dětí. Pokusím se vám připomenout na jak důležité věci jsme postupně zapomněly. A jak osvobozující vlastně je si vzpomenout.

Dnes vám dám tedy první úkol, vzpomeňte si na sebe jako děti a uvědomte si po čem jste toužili a co vám dělalo dobře? Kdy jste se cítili v bezpečí a milováni a naopak co vám chybělo?

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Ilona Pánková

lektorka Hypnoporodu Jemné Zrození

Ilona je mámou tří dětí, je propagátorka normálních, zdravých věcí od těhotenství, přes porod až po rodičovství. Společně s rodiči hledají zrovna tu jejich nejpříjemnější cestu rodičovstvím. Její články se točí kolem sebevědomého, pohodlného a zdravého rodičovství.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Hurá, opět Vánoce. Svátky klidu, lásky a dárků. Jak jsem to poznala? Před pár týdny jsem začala dostávat více dotazů na to, jakého pejska si pořídit. Chlupaté a roztomilé batolící se stvoření pod stromečkem vypadá jako nádherný dárek. ALE!

14.12.2018
Hodnocení:

Advent a pomalé tempo? Vyloučeno. Leda tak ve snu, a to ještě v cizím. Říkáte si totéž? Vždyť přece jen všechno to pečení, chystání, uklízení, kupování, běhání, shánění a plánování. Do toho práce, děti, muži, domácnost. Spousta povinností a času žalostně málo. To by o adventu spíš jeden brečel, než si ho užíval. Dobře, třeba i brečte, ale KONEČNĚ pomalu. Protože… v čem se ten adventní shon před Vánocemi liší od toho, který zažíváte ve všední dny? V ničem. Spěcháme pořád stejně.

5.12.2019
Hodnocení:
Mozek je malý ostrov zázraků, ukrytý v našich hlavách. Snaha člověka o pochopení jeho činnosti mu může ušetřit mnoho nedorozumění a trápení. A také pomoci uchovat si duševní svěžest do konce svých dnů.
4.7.2018
Hodnocení:
Jste unavená, bolí vás záda a už si nevíte rady? Je řada způsobů, jak si v takové situaci alespoň trochu ulevit, ovšem málokterý je tak příjemný a účinný, jako relaxace v houpací síti v jazyce domorodých kmenů Jižní Ameriky zvané hamaka.
19.3.2018
Hodnocení: