Starého psa novým kouskům (ne)naučíš

Také znáte toto rčení? V lidské řeči používáním zdomácnělo. Upřímně nerozumím proč. Možná jej používáme jako výmluvu nejspíš proto, abychom se nemuseli učit něco nového. Je pravdou, že je to pohodlnější a méně náročné. Zkušeností jsem pochopila, že pejsci to mají jinak. Na lenošení není čas. Tím, že máme společně možnost se něco nového naučit, zpomalíme pejskovo stárnutí a dodáme mu do jeho chvil novou mízu.

Obrázek: 1f076af2e2f5eb6b94a2f8ac541b666299fd5941
Zdroj: Michaela Drábková

 Sdílím s vámi mou vzácnou zkušenost z doby, kdy bylo Falcovi, mému nejlepšímu psímu příteli, už 16 let. Velmi krásný věk na amerického kokršpaněla. S nastavením našeho vztahu jsme začali ihned, co jsem si ho přivezla domů. Ihned se učil, co se kde a jak dělá např. že se čurá venku, ne doma. Ale také to, co je lepší nedělat např. kousat místo nalezené boty své hračky.

Začali jsme také trénovat vzájemné dohody. Záměrně nepoužívám slovo povely, protože upřednostňuji komunikaci se psem založenou na vzájemně nastavených přesných dohodách a správně používané komunikaci.

Byl štěňátko a velmi rychle se učil. Trénovali jsme hrou. Byla to zábava jak pro mě, tak pro něj. Když mu bylo 7 let, začali jsme chodit agility tréningy. Agility jsou parkury pro psy, kdy pes naváděn člověkem skáče přes překážky, prolézá tunelem, šplhá na lávky nebo překonává houpačku. Každý pes v každém věku se toto může naučit. Tuto aktivitu jsme si našli, abychom si mohli hrát, spolu se hýbat a našli společné zpestření. Věřte, že ve Falcových 7 letech jsem si mohla říct, že “starého psa novým kouskům nenaučíš.” Ale neusnuli jsme na vavřínech pokročilejšího věku. Nicnedělání nás nebavilo. Jezdili jsme po závodech pro radost, ne pro výkon. Užívali jsme si, že můžeme být spolu. Na toto období velmi ráda vzpomínám. Občas jsme vyhráli. Občas vypadal náš výkon velmi legračně. To bylo v případech, kdy se Falco rozhodl, že trať parkuru je příliš nudná, a skákal na vše, co mu přišlo do cesty. Měl z toho velkou radost a rozhodčí úsměv na rtech. Starší pes a přeci se dokáže naučit vše potřebné.

Nic není překážkou, pokud v sobě máte nadšení

Když bylo mému psímu příteli asi 14let, začal přicházet o sluch. Nebylo to příjemné období, protože jsem byla zvyklá na něj volat hlasem. To ovšem již nepomáhalo. Na štěstí jsem Falca odmalička vychovávala i ukazováním, jakousi znakovou řečí. Při každém povelu jsem používala symbol = znak, aby si povel spojil s nějakým posunkem rukou či mým postojem. Během agility jsme naši znakovou řeč ještě prohloubili. A proto ve chvílích bez sluchu nenastal žádný problém v naší komunikaci. Falco nemusel chodit na vodítku jenom proto, že neslyší. Možná jenom pro vysvětlení – Falco se vždy raději choval slušně a zodpovědně, než být uvázaný na vodítku. Vodítko pro něj bylo ponižující (pozn. autora - v každé situaci jsem byla zodpovědná za zajištění bezpečí, aby naše dohoda mohla být splněna. V rizikových situacích byl pes na vodíku). 

Ale čas plynul dál a stáří přicházelo i se všemi svými projevy. I Falcův zrak se začal zhoršovat. Se vším, co přichází se stářím, je třeba se umět vypořádat. Pejsek není jen mladý, ale také zestárne a potřebuje naši pomoc. Každý živoucí organismus, když musí, tak se přizpůsobí i takto nepříjemné situaci. Nebojuje. Ale najde cestu, jak žít naplno i za těchto okolností. Najednou se stalo, že vodítko začalo být oporou. Dal mi maximální důvěru při procházkách a navigaci kudy jít. Obdivuji jeho statečnost s jakou se vrhal do každého dne šera a tmy, jak sprintoval na procházkách, i když okolí již nemohl pořádně vidět, ani slyšet. Byla to pro mě veliká pocta být mu oporou. I když zestárnul, tak se naučil nové znaky vodítkem. Naučil se na povel vodítkem zvedat tlapku při vycházení či scházení z obrubníku. Všechny tyto nové znaky nám ulehčily společné dorozumívání se. Oba jsme byli klidnější. Pejsek přesně ví, co mu pomáhá. Máte pravdu - nemuseli jsme se tyto nové věci učit. Mohla jsem to nechat být a říci si, že je příliš starý na to, aby se učil novým věcem.

Tato zkušenost je důkazem, že nikdy není pozdě se začít učit něco nového. Falco neusnul ve své pohodlnosti. Užíval si života i v situacích, kdy by mnozí z nás již ztráceli víru v život a již pouze upadali v beznaděj. Přirozeně věděl, že společné učení přináší radost, ale také spoustu možnosti žít život na plno v jakékoliv situaci. Jsem ráda, že mi byl průvodcem k tomuto uvědomění.

Je pouze na vás jak s tímto vzorem naložíte

Nechám na vás jaké ponaučení či motivaci si z tohoto příběhu vezmete. Pro mě je jeho příběh motivací:

  • užívat si každý den, každé chvíle,
  • nikdy nezpohodlnět,
  • mít nadšení se něčemu učit,
  • hledat možnosti v každé situaci.

Jsem velmi vděčná, že byl Falco po mém boku přes 17let jako příklad optimismu a víry v život. Z této zkušenosti vznikla také knížka Znaková řeč pro psy.

Reklama

Podobné články

Obrázek: 21323bc2ae8f63c48019b2010e110ca8467f9a5f
Obrázek: f7e8e4c367a59b00ec5285bca2e31108d31e02a9
Obrázek: a5302c42c3a17cf06ba153095d63e84eaef10854
Obrázek: 7be2161206a447bab5a7d3b272fab625496e6474
Obrázek: 87e3eec59e46606cf9cf89cd8618cc1a66d11b8f