Halina Pawlowská a její cesty za láskou, milováním a dobrou kuchyní

Jakmile otevřete další z knížek Haliny Pawlowské s neméně veselou obálkou v tradičně zažitém stylu, vrátíte se do bezstarostných časů mládí se všemi jeho vůněmi lesních cest, studánek, koláčů od babičky i docela prvních a nejsladších polibků. Vtrhne na vás život ve vší své vášnivosti okořeněný navíc vždy po kapitole voňavou snůškou receptů. Ty se přesně vážou k prožitému vyprávění a dodávají tak celé knížce jistou kompaktnost a vůni dávno uplynulých dob. Z některých receptů dýchají nedaleké krajiny, z jiných zas exotické dálky. Takže si (zatím jen běháním po písmenkách) můžete při čtení pochutnat třeba na takových špekových knedlících se špenátem či krkonošském kyselu, ale také klidně i na lososu na pomerančích, cuketových květech plněných ricottou nebo králíkovi na čokoládě. Právě tyhle pokrmy totiž hrály jednu z vedlejších rolí při cestě za láskou, ať už voněla po domovině, Španělsku, Francii či Velké Británii.

Milování bez zábran

V knize Cesta za láskou se právě kombinace lahodných receptů, zábavných i lehce posmutnělých příhod ukazuje jako ta správně ochucená směs. Ostatně ze všech titulů této úspěšné spisovatelky doslova prýští vášeň k životu ve všech jeho podobách. Stránku po stránce dodává Halina Pawlowská svým čtenářům odvahu do života bez jakýchkoliv naprosto zbytečných zábran.

Učí nás vychutnávat si každý den plnými doušky a vykašlat se na to, co si o nás pomyslí ostatní. Její vyprávěcí styl je působivě sebeironický, ale i sebemilující. Po přečtení této knihy plné lásky, vášně, exotických cest i skvělého jídla si nejspíš řeknete, že takhle se má přece umět žít!

Že stará láska nerezaví?

Hlavní osou celé této půvabné knížky je však jakési lehce posmutnělé vracení se na stará známá místa, ve kterých jakoby stále ještě zůstala zakonzervována ta autentická atmosféra, když jsme je navštívili poprvé.

A k těm se právě vážou ony recepty, ale také vůně první lásky a třeba i prvního srdečního zranění. Spolu s knihou Haliny Pawlowské se i vám před očima vybaví první srdce vrytá do kůry stromů, první polibky i slzy odmítnutí. Rozlije se před vámi vášeň z časů mládí, až si možná řeknete: „Dá se tohle vůbec zažít znovu?"

A vyrazíte třeba do těch starých milovaných míst, hledat střípky krásné, ale bláhové minulosti.

A tak zavzpomínejte v knize Cesta za láskou na své první lásky, letmé doteky, první vášní a vínem opilé večery i tak trochu bolavé rozbřesky. A zapřemýšlejte nad tím, jaké to asi je, vodit nové lásky na svá stará místa. A smějte se, protože tomu se v knize psané tradičně sebeironickou, ale i lehce nostalgickou autorkou zřejmě neubráníte. Zde je pár ukázek pro představu:

„Oskar vybral fungl nový apartmán. Ten apartmán byl v malém domku. Ten domek byl dvanáct kilometrů od centra a dvanáct kilometrů od pláže. Oskar vřeštěl nadšením: „Budeme chodit na procházky!"

„A přítel Máju prosí na kolenou, aby s ním na ten Nový Zéland jela, a Mája kývne, že tedy ano, ale musí tam letět byznys třídou, protože v ekonomické třídě by Máju chytala křeč."

„Stáli jsme před rozhodnutím, zda budeme pokračovat po středomořské dálnici, anebo zda zkusíme nově zbudovanou silnici přes hory. Zdála se mi dobrodružnější. V tom možná spočívá můj problém. Toužím po vzrušení, a když ho prožívám, tak se hroutím, protože jsem srab."

„Rozum mi nakazoval, ať ho beru všema deseti, že je to partie, že je chytrý a milý a docela bohatý a že mne má rád a že budeme cestovat a že si budeme užívat a že nebudu sama a že mi budou svobodné kamarádky závidět a že budu mít s kým chodit do společnosti a komu vařit večeře a o koho se bát a že mi do postele přinese ráno kávu a že… „JE MI TO FUK!“ řvalo srdce. „Já toho prťavého brejlouna nechci!"

Knihu Cesta za láskou přečtete nejspíš jedním dechem, protože je lehká jako některé z jejích nadýchaných dezertů.

Pochutnají si na ní zejména ženy, které by rády chtěly žít zase naplno, ale bojí se, že jim to věk a okolí už nedovolí. Třeba se ale s poslední stránkou střemhlav a bez jištění také vrhnou na svou cestu za láskou.