Máte doma dítko školou povinné? Zajímá vás, co tam každý den dělá a zažívá?
Jste ochotni mu pomoci a podpořit ho, aby se rádo a dobře učilo? Aby do vyučovacích hodin chodilo alespoň neutrálně naladěno? A když se ho zeptáte, co bylo dneska ve škole, tak uslyšíte jen „Nic"? Vždyť se jako správný rodič pouze snažíte zahájit konverzaci o době, kdy vaše dítě s vámi není. Potřebujete vědět, co se stalo a jak si ve škole vede.
Ano, je to nejenom vaše právo, ale přímo vaše povinnost.
Když začne váš potomek chodit do školy, tak ve většině případů má po příchodu domů silnou tendenci probrat s vámi úplně všechno, co tam prožil. Chce se pochlubit, co už všechno umí. Musí probrat nové informace, které se dozvěděl. A když mu něco nejde, očekává trpělivou pomoc.
Co dělat, aby to bylo dobré pro vás i pro vaše dítě?
Hlavně poslouchat, co vám říká. Ptát se, jak se ve škole cítí. Jaké učivo probírají a s čím si neví rady. Vždycky mu pomozte nebo se o to alespoň pokuste. Neptejte se ho na známky (aspoň ne každý den). Nesuďte, nehodnoťte a nekritizujte, pokud nebudete mít všechny potřebné informace. A hlavně ho nikdy nesrovnávejte s kýmkoliv jiným!
Jaká je realita?
Často už v počátcích školní docházky nemají rodiče čas na nějaké dlouhé poklábosení. Rychle z práce, obstarat kroužky dětí, zajistit chod domácnosti, napsat úkoly, naučit se … den není natahovací a starostí je nad hlavu. Někdy se synovi nebo dceři nezadaří nebo něco provede a vy zareagujete zvýšením hlasu, káráním a okamžitým trestem, aniž byste si zjistili jeho názor.
Čas chybí, někdy i nervy a dítě brzy pozná, co chcete slyšet, když se ptáte: „Co bylo ve škole?"
Má vás rádo a nechce vás zklamat svým, podle vašich měřítek, nedokonalým výkonem. Později už nemá zájem ani chuť na jakékoliv negativní reakce. Jednoduše se jim chce vyhnout. A tak si nechává všechny nezdary a problémy pro sebe a vy se dozvídáte jen dobré zprávy. Ty špatné se řeší až na poslední chvíli. Starší potomek vaše otázky nenávidí. Čím více záporných emocí získá při řešení svých školních problémů z vaší strany, tím menší šance, že od něho získáte nějaké informace.
Co dělat, aby to tak neskončilo? Může se zvrátit mlčení třeba u puberťáka?
Určitě ano. Bude to ale vyžadovat změnu vaší výchovné a komunikační strategie směrem ke školnímu životu vašeho potomka. A hlavně rozumně uvážit, zda vaše požadavky na výkon dítěte ve škole nejsou přehnané. Jestli místo výčitek a trestů není lepší rozumná dohoda. Dítě vám musí uvěřit, že se opravdu zajímáte o to, co se probírá. O to, jak mu to jde a o problémy, které musí řešit. Zkrátka o něho samotné. Že jste mu ochotni pomoct, že oceníte dobrý výkon a při tom špatném ho jenom neodsoudíte, ale spolu s ním se pokusíte napravit, co se dá.
Ano, je to těžké. Chce to čas a práci. Ale výsledek stojí za to. Přece chcete doopravdy vědět, „co bylo dneska ve škole," nebo ne?
