Gleidshop
Hlavní baner

7 nejhorších vět, které můžete říct někomu, kdo je v krizi

Ani nemusíte být významným filosofem, abyste na základě svých životních zkušeností zjistili, že život nás čas od času srazí na své pomyslné dno. Mít v době nepohody vedle sebe člověka, který vám pomůže se zase vrátit do normálu, je k nezaplacení.

pixabay.com

 

Životní krize provází naše dny všední i sváteční se stejnou pravidelností, s jakou se střídají roční období v mírném podnebném pásu. Lidé na ně nahlížejí různě. Třeba jako na trest, na zkoušku nebo nevítanou změnu. Nelibé pocity, kterými nepohoda zaplavuje naše mozky, člověku ustřihují křídla radosti a berou mu sílu pro boj za lepší zítřky. A jeho blízcí trpí s ním.
 

Trávit čas s někým, kdo si právě prochází výživnou krizí, je těžké

Ať už jste vázáni k člověku v nesnázích láskou, přátelstvím, nebo obyčejnou solidaritou a touhou mu pomoct, ocitáte se v nezáviděnihodné situaci. Určitě mu chcete vrátit úsměv na tvář nebo alespoň zastavit proud slz či nadávek a hledáte způsob, jak to udělat.
 

Většinu vět, které v takových situacích říkáme, slýcháváme od malička. Naučili jsme se používat určitá slovní spojení, kterým věříme, že dokáží toho druhého z toho pomyslného dna zvednout. Alespoň na chviličku, když jsme s ním. Ano, na naší účasti a slovech, která pronášíme, opravdu záleží. Některá z nich, ač to na první pohled tak vůbec nevypadá, mohou však srazit lidi v krizi ještě hloub.

 

Motivační výroky musí rány na duši léčit, ne je drásat ještě víc

Každá správná pomoc začíná vyslechnutím stesků toho druhého. Málokdo má tu trpělivost, aby je doposlouchal do konce a do vyprávění nezasahoval. Zato skoro každý je vystaven vnitřnímu tlaku, že se od něho očekává soustavná podpora nebo povzbuzení. Proto už během nebo určitě na konci povídání zaznívají tyto věty:

„Překonej to!“

Jak kdyby dotyčný nechtěl nebo pro to dělal málo a ještě strašně pomalu. Dáváme mu najevo, že my a ostatní lidé bychom to zvládli mnohem lépe a rychleji.

„Tak to zase až tak velký problém není!“

Popíráme pocity a představy toho druhého naším měřítkem velikostí potíží, které je pro každého člověka individuální. Bagatelizace trápení nikdy nikomu nepomohla.

„Buď rád, že … ti neumírá dítě, neztrácíš zaměstnání, máš kde bydlet … Lidi jsou na tom mnohem hůř.“

Jinými slovy říkáte, že v jeho situaci nemá mít právo být smutný nebo naštvaný, když se ostatním dějí hroznější věci.

„Uklidni se!“

Naprosto zbytečné přání nebo příkaz, které nikdy nikoho neuklidnilo. Právě naopak to člověka postaví proti vám.

„Tak to já bych vůbec nepřipustil!“

Jestliže si nechcete posilovat sebevědomí na úkor člověka v krizi a srazit ho tak ještě o trošku níž, zapomeňte na tuto větu jednou provždy.

„Zavinil sis to sám. Tak teď tady nebreč!“

Není nad to si sednout s člověkem v nesnázích a dát mu ve dvou větách najevo, že v tom zůstal úplně sám a nemá ani právo žádat o pomoc.

„Nech to na mně a za týden máš po problému!“

Řešit za někoho jeho trampoty je chyba všech chyb. Ať je to dítě, rodinný příslušník nebo jen kamarád a známý.

 

Největším lékem na krize je pochopení a vcítění

Lidé v těžkých časech nečekají od nikoho okamžité řešení své svízelné situace. Mluví s námi, protože od nás potřebují získat pocit sounáležitosti a podporu pro svoje řešení a svůj boj s nepřízní osudu. Čekají, že jim věnujeme čas na sdílení jejich bolesti a poskytneme jim nejenom rady, ale uslyší od nás věty, které jim potvrdí, že je vnímáme a jsme s nimi.

„Pojďme si o tom důkladně promluvit. Mám času, kolik jen potřebuješ.“

„Pomůžu ti s tím!“

„Kdybys cokoliv potřeboval, ozvi se!“

„Nedokážu si ani představit, jak to máš teď těžké!“

„Když si budeš chtít popovídat, jsem tady pro tebe!“

 

I cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Kdykoliv se ocitnete tváří v tvář bližnímu svému, který nemá zrovna dobré životní období, a rozhodnete se mu podat pomocnou ruku, musíte ze svého balíčku řešení vytáhnout ty nejvyšší trumfy. Čas, trpělivost naslouchat a slova pochopení. Na rozdíl od rad, které bychom měli udělovat jen na vyžádání toho druhého, by právě věty plné účasti měly být nejdůležitější hybnou silou vaší pomoci!

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Šárka Kocurková

učitelka s velkým srdcem, biolog

Šárka miluje svou rodinu, rodné Valašsko a skutečný život. Dýchá pro svou učitelskou profesi, která v ní probudila zájem o psychologii a sociologii. Najdete u ní články o lidských vztazích, plné humorných situací a rad, které jsou určeny přímo pro ženy, i témata odborná, která se snaží populární formou zpřístupnit našim čtenářkám.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Čím více se snažíme podmanit si přírodu, tím více příroda protestuje. Někteří to nevnímají, nevidí drtivé důsledky zdánlivě nevinných příčin. Jiní si to uvědomují čím dál tím zřetelněji a bijí na poplach. Ať už je to Orwellovo 1984, Vopěnkův Můj bratr mesiáš nebo Šefarovo Podsvětí, na stránkách před námi nestojí svět plný sci-fi a fantasy, ale pomalu a jistě se kolem nás rozpadá skutečnost, kterou jsme ze své původní krásy přivedli do záhuby. Cestu ke zkáze bravurním stylem líčí i klasická kniha Vladimíra Párala sepsaná vlastně jako parafráze na Čapkovu Válku s mloky.
31.10.2017
Hodnocení:
Už se nám to blíží, v neděli 14. května mají svátek všechny naše maminky. Čím je potěšit?
10.5.2017
Hodnocení:

Dnešní rychlá a finančně náročná doba nás uhání kupovat levně a funkčně. Tím mám na mysli kupovat věci v akci a nejlépe z plastu, což neprospívá naši zemi ani peněžence. Levněji přece vyjde to, co si koupím jednou a potom už budu jen doplňovat. Jednorázové produkty v nás vyvolávají iluzi, že máme méně práce. Kdo ale pořád vynáší koš a dokola nakupuje něco, co už může mít doma?

23.5.2019
Hodnocení:

Advent a pomalé tempo? Vyloučeno. Leda tak ve snu, a to ještě v cizím. Říkáte si totéž? Vždyť přece jen všechno to pečení, chystání, uklízení, kupování, běhání, shánění a plánování. Do toho práce, děti, muži, domácnost. Spousta povinností a času žalostně málo. To by o adventu spíš jeden brečel, než si ho užíval. Dobře, třeba i brečte, ale KONEČNĚ pomalu. Protože… v čem se ten adventní shon před Vánocemi liší od toho, který zažíváte ve všední dny? V ničem. Spěcháme pořád stejně.

5.12.2019
Hodnocení: