Říká se, že ženy jsou přebornice ve lhaní. Nebo to není pravda?

Kdyby si člověk za vyslovení nepravdy nařídil odložit deset korun do pokladničky, nejeden z nás by se stal brzy majitelem pěkné sumičky peněz.

Obrázek: 4dac489058d8d8c520b7a1099c2b496d0b7f6d67
Zdroj: pixabay.com

Když si představujeme svého budoucího životního partnera, přiřazujeme mu vlastnosti, o kterých se domníváme, že by bylo prima, kdyby je měl. Upřímnost patří v pomyslném žebříčku na přední příčky, protože touha "MY SI BUDEME VŽDYCKY ŘÍKAT PRAVDU" je pevně zakořeněná v našich hlavách co důkaz vzájemné důvěry.

KDO LŽE, TEN KRADE A DO PEKLA SE HRABE!

Už od malička nám rodiče vštěpují myšlenku, že lhát se nemá. Je fascinující pozorovat, jak malé dítě, které jenom trochu pochopí vzájemnou lidskou interakci, dokáže využít nástroj nepravdy ve svůj prospěch. Dospělí jsou jejich dobrými učiteli, aniž by si jen přiznali, že to tak je. Svět drobných lží, kterými se obklopujeme, se totiž stal naší každodenní realitou. Jejich prostřednictvím si budujeme falešný obdiv, utíkáme před nepříjemnostmi, získáváme nezaslouženou odměnu, chráníme své nejbližší či sami sebe, nebo je používáme jako nástroj msty.

Člověk nemluví pravdu průměrně v každém čtvrtém společenském kontaktu!

A výzkumy, které řeší tuto problematiku, jsou ještě podrobnější:

- čím vyšší vzdělání, tím více lží

- čím větší extrovert, tím častější lhář

- čím starší člověk, tím menší počet nepravd

Rozeným důvěřivcem bývá častěji muž. Ale překvapivě lže dvakrát větší měrou než žena!

Neočekávané výsledky jsou v plném rozporu se znalostmi, které máme o naší hlavní řídící jednotce, o mozku. Ví se, že patologičtí lháři mají mnohem více bílé hmoty mozkové a méně té šedé. Čím je rozsáhlejší, tím větší se z člověka stává podvodník a lhář. Zjištění, že ženy mají také vyšší poměr bílé hmoty k šedé, by podle logiky věci mělo z něžného pohlaví automaticky udělat výborné fabulátorky a podfukářky. Ale opak je pravdou.

Jaký je rozdíl mezi mužským a ženským lhaním?

V centru převážné části mužských lží stojí jejich ego. To nepřipustí, aby nevyniklo při každé možné situaci, a doslova nutí pány od nejmladšího věku si tu a tam pro ně nepříznivou skutečnost prostě poopravit ve svůj prospěch. Kdyby bylo vše, co muži řeknou, pravda, máme svět plný superhrdinů, kteří vydělávají neskutečné peníze, se sexuálním apetitem a umem, o kterém se píše jen v románech pro ženy, s takovým počtem partnerek, který si říká o zápis do Guinessovy knihy rekordů, a tak úspěšných v jejich oboru, že by se státní vyznamenání mohla rozhazovat hrstmi po celý den a přeci by jich bylo málo. V tomto duchu ani nepřekvapí, že jsou muži také přesvědčeni, jak jim to lhaní dobře jde, a pokud jsou při nepravdě přistiženi, brání ji silou nečekanou.  

Ženy naopak používají lži k minimalizaci. Předstírají, že jsou mladší, míň váží a měly méně sexuálních partnerů. Jsou tak přesvědčivé, že po čase tomu samy uvěří. Přebornicemi se ale stávají při lhaní ve prospěch páru, rodiny a hlavně svých dětí. Jsou totiž vnitřně zodpovědné za atmosféru ve svém okolí a pro její dokonalost a uvolněnost s klidným svědomím vrší jeden klam za druhým. Na rozdíl od mužů poznají na svém partnerovi i malý závan nepravdy, protože evolučně jsou vybaveny takovými dovednostmi, kterými mohou směle konkurovat i detektoru lži.

A jaké konkrétní smyšlenky se v páru nejčastěji opakují?

MUŽI K ŽENÁM                                                                     ŽENY K MUŽŮM

Poslouchám tě!                                                                      Nic mně není!

Měl jsem jen jedno pivo!                                                         To jsem si koupila ve slevě!

Nejsi tlustá!                                                                           Dnes ne, bolí mě hlava!

Budu tam jenom chvilku!                                                        Budu za pět minut připravená!

Teď nemůžu mluvit!                                                                Já jsem ti nic nevyhodila!

Je to prostě tak! Přikrášlujeme si pravdu při každé vhodné příležitosti, a kdo říká, že ne, tak si „lže do vlastní kapsy“. Pokud padají vymyšlená slova, která neublíží a spíše jen pobaví, užívejme života pod jejich palbou plnou měrou a radujme se, jak jsme vnímaví, když lež odhalíme. Jiná je ovšem situace, když klameme sami sebe. To už je ale námět na úplně nový článek!

Reklama

Podobné články

Obrázek: bfcef882d92555fb55152fa0306d9dff17693d2e
Obrázek: 4c47454d1476170871ea55c28c5d73285f7b8528
Obrázek: 881b8f1081c0c7a7984a9c019eff496294d1abb0
Obrázek: 68978172a150b1dc1e23257d46b98592af96c32e
Obrázek: 27ff0f4def8350dd1724c3d0cf96eeb4789c2f1e