Inkluzi můžeme definovat jako zahrnutí či přijetí do společnosti takových dětí, které jsou nějak oslabené. Mělo by se jednat o děti, které mají tzv. "lehčí formy" nějakého handicapu.
Koho se to tedy především týká?
Dětí s Aspergerovým či Downovým syndromem, poruchami chování, lehkou formou mentálního postižení, kombinovanými vadami a samozřejmě s poruchami specifického spektra učení - dyslexie, dysortografie, dyskalkulie...
Tyto děti budou integrovány do běžných ZŠ. Některé by k sobě měly mít svého asistenta, který by mu měl při výuce pomáhat.
Rodiče přišly o právo volby
Protože se ve školství pohybuji mnoho let, vím, že inkluze probíhala vždy. Pokaždé se našla škola (pedagog), která se podobnému dítěti dokázala přizpůsobit, vyjít vstříc. Vždy to, ale mělo jednu podmínku. Žádost o inkluzi vždy vyšla od rodiny, která následně značně pomáhala. Pokud se integrace nedařila, mohly se rodiče rozhodnout umístit dítě do specializovaného zařízení. O tuto volbu nyní přichází.
Byly doby, kdy školství s hadicapovanými nespolupracovalo
Vrátím se do nedávné historie. Po roce 1989 se speciální školství u nás začalo rozvíjet. Do té doby u nás speciální školství téměř neexistovalo. Handicepovaní lidé byli izolovaní zejména v pohraničí, o vzdělávání se téměř nedalo hovořit. Rodiny neměly na výběr, své děti musely umisťovat do zmíněných zařízení. Společnost v podstatě nevěděla, že takoví lidé mezi námi existují. Tehdejšímu režimu to takto vyhovovalo, nedokonalí v takové společnosti neměli místo. Však, kdo by neznal film Requiem pro panenku?
Toto vše zmiňuji především proto, že oceňuji dnešní speciální školství, které je fungující, propracované. A které se bude postupně nyní redukovat..protože nebude potřeba.
Nedostatek zkušených asistentů
Ráda bych otevřela i otázku profesionality asistentů pedagogů. Mnozí asistenti přicházejí po cca 2. měsíčním proškolení z ÚP. Je proto samozřejmostí, že neví, co se od nich očekává. Proto nastupuje role učitelky, která musí aistenta naučit, co dělat, tím však její povinnosti nekončí. Dále musí paní učitelka mít přípravy pro děti - některé jsou šikovnější, je třeba je zaměstnat v době, kdy již mají hotové základní úkoly, proto by měla mít další práci. Nově musí mít paní učitelka speciální přípravu pro dané integrované dítě. Dá se to vše zvládat, ptám se? Asi ano, pokud je dětí ve třídě méně, třída je poskládána tak, aby se tam nevyskytovaly další jiné "problémové děti" a k ruce je šikovný asistent pedagoga. A především, pokud rodina integrovaného dítěte má zájem a ve svém volném čase se dítěti věnuje.
Spolupráce rodiny
Co ale nastane, pokud rodina nespolupracuje, popř. samotné integrované dítě, které má zkušenosti ze speciálního školství, které je pro něho přizpůsobené, nemá o takovou formu výuky zájem? Myšlenka, že běžné děti se budou setkávát i s poněkud odlišnějšími dětmi je samozřejmě krásná, uvidíme, co ale přinese budoucnost.
Každopádně každý pedagog se řídí dle nejpomalejšího článku ve skupině. Budeme integrovat děti, ale co běžná populace dětí? Bude to mít i kladný vliv na ně?
