Houfně do lesů? Tak takhle NE

Nakupování, kulturnímu vyžití i sportovištím teď na čas odzvonilo, a tak většina z nás učinila největší objev svého života. Objevili jsme přírodu. Houfně jsme se odebrali do lesů, na louky, k přehradám a do parků. A ať si protestuje, kdo chce, jak chce, týká se to hlavně nás, lidí z měst. Lidé žijící na vesnicích či samotách do přírody neutíkají, nemají důvod. Oni tam žijí a jsou s ní spjatí. Ví dobře, jak se v přírodě chovat. Konec pandemie v nedohlednu, ale my roupama nevíme, co bychom zase kde “zabordelili“. A tak, kam naše noha vstoupí, tam je po nás potopa. Jistě, potopa je přehnané přirovnání, ale odpadky, hluk, arogance i bezohlednost po nás některých, v nově objevené přírodě, zůstávají. Rychle a nepříjemně jsem se o tom sama přesvědčila, bohužel. Ač lidem fandím sebevíc a vždy si o nich myslím to lepší, při své dnešní přírodní procházce jsem se styděla.

Obrázek: 9eef13bdbd0066988a085b126f7abe6f8313651e
Zdroj: pixabay.com

Nejsem horlivý fanoušek nakupovacích maratonů v obchodních centrech, ale ani éterická bytost souznící s přírodou. Nerozeznám šišku od ježka a krávy i lesní mýtiny chodím nuceně okukovat jen s malou dcerou. Sedím tak někde uprostřed. Kabát si jdu s nadšením koupit, až když ho skutečně potřebuji a jsem-li už jednou v přírodě, ani jako ten nejvášnivější kuřák si tam rozhodně nezapálím jedinou cigaretu. To, že jsem přírodu doposud nijak neopěvovala, ještě neznamená, že ji můžu devastovat.

Tiše a bez pozůstatků

Na jedné straně jsme se obrovsky semkli, když jsme se vzájemně začali zásobovat rouškami. Projevili jsme oduševnělost a ochotu pomoci. Jenže na straně druhé se přírodou táhnou prvomájové průvody bezohledných lidí. Ano, není zakázáno do přírody vycházet. Naopak se to mnohdy doporučuje. To ale neznamená, že, když se nemůžeme hloučkovat v ulicích, budeme to dělat v přírodě. Příroda má teď už tak co dělat s tím náporem nás všech, kteří do ní najednou a ve velkém utíkáme, protože nám nic jiného nezbývá. Na náš hluk, hlasitý smích, kupu odpadků i nedopalků, na cyklisty a “čtyřkoláky“, na ukřičené děti a popíjející partu kamarádů, použité roušky i prezervativy opravdu není zvědavá. Stejně jako život, který v přírodě, na rozdíl od nás, žije a je tam doma.

Ohledy, ohledy a ohledy

Všude se chovám tak, jako bych byla na návštěvě. A taky že jsem! Ani před obchodním centrem nebo u kamarádky v bytě neodhazuji kelímek od kávy na zem, tak proč bych to dělala v lese? I když ani za mák přírodě nerozumím, jsem si jistá, že ona si z nás na zadek nesedne. Ale jestli se k ní budeme chovat tak, jak se k ní chováme obzvláště v posledních dnech, kdy nám téměř jako jediné vyžití právě ona zůstala, sedneme si na zadek my, když už ani tahle oáza klidu nebude. I v přírodě jsme na návštěvě. A návštěva má být zdvořilá, slušná, pokorná a má respektovat pravidla i ducha místa, které navštívila. My děláme pravý opak!


Šijeme roušky a staráme se jeden o druhého, máme ohledy. Mějme je i k přírodě. Když i já, jako cynická osoba, která si vždycky myslela, že je jí příroda fuk a sledovala ji spíše z povzdálí, se k ní dokážu chovat s respektem, dokáže to úplně každý. A tak procházka do přírody - ano. Načerpání síly a klidu - ano. Tiché posezení u kmenu stromu - ano. Nechat nadýchat děti - ano. Křik, neurvalost, bezohlednost, neposlušní pejsci bez vodítka honící zvěř a "jen já, já, jenom já" - to, prosím, ne.


Ohleduplnost mezi námi jednoznačně je. Nenechávejme ji proto doma, než do té přírody vyrazíme. Na slušném chování ke všem a všemu opravdu nic ostudného není.

Reklama

Podobné články

Obrázek: 6a1456f8d9edb855fbd6b03dd73cc55753bfa229
Obrázek: ba73d02c652e7b80a0f5a03fe5053ed39707a514
Obrázek: f412db9b61a0c1eb65f49e16790fcec2de9555f4
Obrázek: 30dce72b9d966d3ccdc7c86f2113f050411141d2
Obrázek: 4a84ec19d0dced34a2949b16038977e05d4ee06a