Lhaní. Proč lidé lžou, jak poznat lháře a může být lež prospěšná?

Nikdo se jí v životě zcela nevyhne. Někdy je jí zapotřebí, jindy je zneužívaná… Nesnášíte ji, když vám ji říkají druzí. Lež.

Obrázek: 635c033b707a6d19afcef49a38934564d640310e

Sedmilháři

Přestože běžná definice lži říká, že „lež je vědomé překrucování skutečnosti ve snaze dosáhnout určitého cíle“, není to se lží tak docela jednoduché. Vyřčení nepravdy či polopravdy mívá mnoho podob i mnoho důvodů. Někdo lže ze strachu před potrestáním, jiný člověk si vylhanost před sebe staví jako štít, protože nechce ostatním dovolit, aby odhalili, co se v něm skrývá. A co teprve široká paleta lží strategických!

Jak poznat lháře?

Profesionální lháři bývají nadprůměrně inteligentní, mají velkou představivost, rychlé reakce, schopnost improvizace, vysoké sebevědomí a budí dojem čestnosti. Jak se jim ale dostat na kobylku? Nespoléhejte se na řeč těla, takzvaný Pinokiův efekt (přesvědčení, že se lhář prozradí sám svými tělesnými projevy), dnes už tak docela neplatí. Dobrého lháře prý stoprocentně nedokáže odhalit ani klasický detektor lži. Tento přístroj je založen na změnách srdečního tepu, vodivosti kůže a frekvence dechu. Profilhář tohle všechno obalamutí. Na trochu jiném principu je ale založen přístroj zvaný verdikátor, jenž zachycuje nepatrné vibrace hlasu, které jsou sluchem něžně nepostižitelné, ale úspěšně odhalí člověka při lži až v 95 procentech případů. Výhodou přístroje je, že dotyčný nemusí o jeho použití vůbec vědět.

Zdvořilé polopravdy

Jsou ale případy, kdy je mírné lhaní zcela běžné a společensky přijatelné. Jak by se vám třeba líbilo, kdyby setkání s vaším sousedem, kterého jinak považujete za velmi milého člověka milujícího zvířata, probíhalo asi takto: „Dobrý den, pane Vopička, jdu zrovna s Beníkem k psímu kadeřníkovi, to mu to zase bude slušet, že?“ Pan Vopička se zamračí: „Myslíte, že to tomu vašemu koštěti na nožičkách pomůže?“ „Ale pane Vopička, vy snad máte něco proti pejskům?“ „Ne, psy mám rád, ale jen ty, co vypadají jako psi a ne jako rozšláplé a hloupé klubko chemlonu…“ To se pak urazíte a sousedské vztahy jsou hnedle narušeny. Zbytečně. Stačila by malá zdvořilostní lež a ne syrová upřímnost za každou cenu. Někdy není od věci nechtít pravdu, ale spíše porozumění.

Lháři a lhářky

Mysleli jste si, že lhářek běhá po světě určitě více než lhářů? Omyl. Hlavními hrdiny báchorek s velkým L jsou podle statistik prý většinou muži. Ženy však prý dokáží lháře rychleji rozpoznat. Lépe totiž umí číst neverbální signály a všímat si detailů, které mužům zcela unikají.

Syndrom Barona Prášila

V psychologii existuje syndrom bájivého lhaní (mýtomanie - Pseudologica phantastica), kterému se běžně říká syndrom barona Prášila nebo také Münchhausenův syndrom. Známý baron Prášil mě totiž svůj reálný předobraz v postavě barona Hieronyma Karla Friedricha von Münchhausena (1720-1797). Tento německý jízdní důstojník proslul svým vypravěčským uměním a leckdy zcela smyšlenými historkami.

Chcete se zbavit lhaní a výmluv, jak u sebe tak u ostatních. Přečtěte si knihu Bez výmluv autorky tohoto článku! https://www.grada.cz/bez-vymluv_7948/kniha/katalog/

Reklama

Podobné články

Obrázek: 972ce22afad17d8cfbb16fd0a72e81ccd084df63
Obrázek: 2c3394711ab6fe4b585fa06782a97893f31103f1
Obrázek: 47d0e99755eb6e2dab549987644fed25c020973a
Obrázek: e83eab2152f8c5ccb35989cd3ee3075bea2c3e98
Obrázek: 39bcc992b6fcc7bbb8a6ae53060736803be3bd8e