Gleidshop
Hlavní baner

STOP předsevzetím, ZELENÁ (ú)klidu

Jak to tak už vždy v lednu bývá, rozjíždí se nám znovu v hlavě všechna ta Vánocemi uspaná ozubená kolečka zrychleného soukolí. A už to jede. Hned od prvního ledna: nové vize, cíle, předsevzetí, nové úkoly, nové začátky, tento rok líp, jinak, od teď efektivněji, žádný cukr ani alkohol, nebudu tolik křičet na děti, budu pravidelně cvičit, opravdu začnu šetřit, přestanu kouřit, začnu vracet knížky do knihovny včas, bla bla bla... 

pixabay.com

 

Plány, plány a rázem jsme zase běžci na trati zvané NEKLID. A to hned na prahu roku. Jenže zapomínáme, že ke splnění všech nároků, které jsme na sebe teď hned honem rychle naložili, potřebujeme taky nějakou energii. Vůbec nejlépe rozumně rozloženou do celého nového roku. Když si ji ale vyplácáme hned z kraje na plný plánovač, jak se nám celý ten dlouhý rok povede? Inu, krušné chvilky to budou. Hlavně tehdy, kdy nám bude docházet nejen dech, ale i samotný fakt, že jsme si toho do batohu 2020 naložili příliš mnoho. Místo odlehčení a klidu, jsme tam naházeli, co nám přišlo pod ruku. Staré trable jsme ještě ani nedali do pořádku, a už jsme přihodili nové. Jsme samé nové MUSÍM, MĚL/MĚLA bych a než dojde na CHCI, batoh nás láme v pase, je těžký, my funíme, nemůžeme a je tu zase konec roku.

 

Když jsem ještě byla supertrapná

X let zpátky jsem měla ty protivné, demonstrativní postoje, jako že si nebudu dávat předsevzetí. Proč? Protože si je dávají všichni a dopředu jsem věděla, že je nedodržím. To jsem byla ještě největší hvězda na světě (dneska bych té hnusné protivce nafackovala) a předsevzetí mě omezovala. To jsem byla supertrapná.

Pak jsem chvíli byla jen trapná. Prvního ledna klik klik tužkou a hurá na sedmistránkový seznam slečny pečlivé. Kádrovala jsem, kudy jsem chodila, protože já jsem přece ta, která dodržuje vše, co si předsevzala. No, už v březnu jsem se radši vrátila k supertrapné. Jak vidno, z extrému do extrému je to k ničemu.

A jak je to teď? Teď je to nahoru dolů, někdy lenivím, někdy jsem motorová myš, někdy jdu na nervy i sama sobě, jindy jsem tou nejzábavnější společnicí, někdy zhubnu, jindy se nevejdu ani do kabinky, natož do oblečení. Ať jsem však taková, či maková, už hezkých pár let se na průběh roku upřímně těším a nemám z něj strach. Netíží mě. I přesto, že jsem pořádný nervák, vstupuju do něj klidná a v pohodě. Jak? Vyměnila jsem předsevzetí za maličkosti, které mi uklidí hlavu, mysl a nevláčím už s sebou koule na noze v podobě toho, co zase letos nezvládnu.

 

Botník a maily

Tak jak to letos vidíte vy? Dá se vůbec v dnešní době projít tu roční túru s lehkostí? Věřte, že dá. Jestli tápete a máte ještě minutu na čtení, než někam vyběhnete, můžete mi mrknout přes rameno na to, jak to dělám já.

  • Už nedělávám deset věcí najednou. Radši jednu pořádně, než uhoněně deset špatně!
  • Nepodněcuju v sobě neklid na základě přemrštěných nároků. Na co nemám, tam nechytračím a nepouštím se do toho.
  • Už nevyplňuju každou minutu denního plánu. I kdybych měla pět klidných minut hledět z okna na strom, udělám to stokrát radši, než se bičovat za ztracených pět minut času, které jsem efektivně nevyužila. Je to secsakra efektivní a potřebné pětiminutové nic nedělání.
  • Ač nejsem masochista, objednávám se na začátku roku k zubaři.
  • Uklidím si botník, mailovou schránku a šminky. Uvolní se místo jak v těchto místech, tak i v hlavě.
  • Říkám ostatním, co se mi na nich líbí. A říkám to nahlas proto, abych nemusela pozdě bycha honit. Ten člověk už tady zítra nemusí být. Líbí se mi náušnice paní prodavačky? Řeknu jí to. Mám ráda svého muže, mámu, dceru, sestru, kolegyně? Řeknu jim to
  • A když se nějak ne a ne dostat do své kůže, umyju si vlasy. Fén pak odfoukává z hlavy všechny ty nesmysly o tom, že teď všechno MUSÍM zmáknout, protože takhle se to na začátku roku má dělat. :)

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Barbora Klímová

"jak být stále ženou"

I když je Bára maminkou velmi živé holčičky, čas na vlastní klid a ženskost si vždycky najde. Někdy u sklenky vína, jindy u hrnečku s kávou. Je zbrklá a spontánní pozorovatelka života i koketa s otázkami k zamyšlení. To ji často dostává do humorných situací, které najdete v jejich článcích. Ctí seberozvoj a svět opravdových mužů, ve kterém si užívá být opravdovou ŽENOU.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

V poslední době se šíří světem myšlenka, že zejména mezi mladými lidmi roste počet těch, kteří jsou přesvědčeni o své mimořádné jedinečnosti. A vůbec se tím netají. Psychologické výzkumy ale tuto představu nepotvrzují.

4.3.2020
Hodnocení:
Na krásný domov má nárok každý, bez ohledu na příjmy a sociální zařazení a za druhé, že čím nižší rozpočet člověk má, tím víc potřebuje před rekonstrukcí přesný plán. Každá rada má pro něj o to větší cenu.
30.4.2016
Hodnocení:

Prostě NE a hotovo. Vždyť co je na tom za vědu, že ano? NE.

Tak snadné, krátké, přehledné a jasné slůvko. A přitom tak obtížné, složité, nepohodlné, komplikované, nepříjemné a většinou nám bývá proti srsti. Dobře totiž víme, proč. Možná, že to víme jen někde ve skrytu duše, ale všichni máme nějaké povědomí o tom, co takové NE rozjede. Hromy, blesky, kritiku, uraženost, kyselý obličej, povrchní tón, výtku, možná ultimátum. Je tedy jasné, že NE je velmi MOCNÉ. A možná právě proto se jej tolik bojíme používat. Ale napadlo vás někdy, že NE není hrubiánství, ale úplně obyčejné zrcadlení vlastní sebehodnoty?

27.6.2019
Hodnocení:

Když první pračlověk opásal své tělo bederní rouškou z vyžvýkané kůže, netušil, jaké šílenství tím rozpoutal pro svou budoucnost. Teď by se nestačil divit.

4.9.2017
Hodnocení:

Vyhledávání

O nás

Stáhněte si nás do telefonu

Stažení aplikace

Náš Facebook

Náš Instagram

Instagram