Gleidshop
Hlavní baner

STOP předsevzetím, ZELENÁ (ú)klidu

Jak to tak už vždy v lednu bývá, rozjíždí se nám znovu v hlavě všechna ta Vánocemi uspaná ozubená kolečka zrychleného soukolí. A už to jede. Hned od prvního ledna: nové vize, cíle, předsevzetí, nové úkoly, nové začátky, tento rok líp, jinak, od teď efektivněji, žádný cukr ani alkohol, nebudu tolik křičet na děti, budu pravidelně cvičit, opravdu začnu šetřit, přestanu kouřit, začnu vracet knížky do knihovny včas, bla bla bla... 

pixabay.com

 

Plány, plány a rázem jsme zase běžci na trati zvané NEKLID. A to hned na prahu roku. Jenže zapomínáme, že ke splnění všech nároků, které jsme na sebe teď hned honem rychle naložili, potřebujeme taky nějakou energii. Vůbec nejlépe rozumně rozloženou do celého nového roku. Když si ji ale vyplácáme hned z kraje na plný plánovač, jak se nám celý ten dlouhý rok povede? Inu, krušné chvilky to budou. Hlavně tehdy, kdy nám bude docházet nejen dech, ale i samotný fakt, že jsme si toho do batohu 2020 naložili příliš mnoho. Místo odlehčení a klidu, jsme tam naházeli, co nám přišlo pod ruku. Staré trable jsme ještě ani nedali do pořádku, a už jsme přihodili nové. Jsme samé nové MUSÍM, MĚL/MĚLA bych a než dojde na CHCI, batoh nás láme v pase, je těžký, my funíme, nemůžeme a je tu zase konec roku.

 

Když jsem ještě byla supertrapná

X let zpátky jsem měla ty protivné, demonstrativní postoje, jako že si nebudu dávat předsevzetí. Proč? Protože si je dávají všichni a dopředu jsem věděla, že je nedodržím. To jsem byla ještě největší hvězda na světě (dneska bych té hnusné protivce nafackovala) a předsevzetí mě omezovala. To jsem byla supertrapná.

Pak jsem chvíli byla jen trapná. Prvního ledna klik klik tužkou a hurá na sedmistránkový seznam slečny pečlivé. Kádrovala jsem, kudy jsem chodila, protože já jsem přece ta, která dodržuje vše, co si předsevzala. No, už v březnu jsem se radši vrátila k supertrapné. Jak vidno, z extrému do extrému je to k ničemu.

A jak je to teď? Teď je to nahoru dolů, někdy lenivím, někdy jsem motorová myš, někdy jdu na nervy i sama sobě, jindy jsem tou nejzábavnější společnicí, někdy zhubnu, jindy se nevejdu ani do kabinky, natož do oblečení. Ať jsem však taková, či maková, už hezkých pár let se na průběh roku upřímně těším a nemám z něj strach. Netíží mě. I přesto, že jsem pořádný nervák, vstupuju do něj klidná a v pohodě. Jak? Vyměnila jsem předsevzetí za maličkosti, které mi uklidí hlavu, mysl a nevláčím už s sebou koule na noze v podobě toho, co zase letos nezvládnu.

 

Botník a maily

Tak jak to letos vidíte vy? Dá se vůbec v dnešní době projít tu roční túru s lehkostí? Věřte, že dá. Jestli tápete a máte ještě minutu na čtení, než někam vyběhnete, můžete mi mrknout přes rameno na to, jak to dělám já.

  • Už nedělávám deset věcí najednou. Radši jednu pořádně, než uhoněně deset špatně!
  • Nepodněcuju v sobě neklid na základě přemrštěných nároků. Na co nemám, tam nechytračím a nepouštím se do toho.
  • Už nevyplňuju každou minutu denního plánu. I kdybych měla pět klidných minut hledět z okna na strom, udělám to stokrát radši, než se bičovat za ztracených pět minut času, které jsem efektivně nevyužila. Je to secsakra efektivní a potřebné pětiminutové nic nedělání.
  • Ač nejsem masochista, objednávám se na začátku roku k zubaři.
  • Uklidím si botník, mailovou schránku a šminky. Uvolní se místo jak v těchto místech, tak i v hlavě.
  • Říkám ostatním, co se mi na nich líbí. A říkám to nahlas proto, abych nemusela pozdě bycha honit. Ten člověk už tady zítra nemusí být. Líbí se mi náušnice paní prodavačky? Řeknu jí to. Mám ráda svého muže, mámu, dceru, sestru, kolegyně? Řeknu jim to
  • A když se nějak ne a ne dostat do své kůže, umyju si vlasy. Fén pak odfoukává z hlavy všechny ty nesmysly o tom, že teď všechno MUSÍM zmáknout, protože takhle se to na začátku roku má dělat. :)

Celkové hodnocení:

Vaše hodnocení:

foto-redaktor

Barbora Klímová

"jak být stále ženou"

I když je Bára maminkou velmi živé holčičky, čas na vlastní klid a ženskost si vždycky najde. Někdy u sklenky vína, jindy u hrnečku s kávou. Je zbrklá a spontánní pozorovatelka života i koketa s otázkami k zamyšlení. To ji často dostává do humorných situací, které najdete v jejich článcích. Ctí seberozvoj a svět opravdových mužů, ve kterém si užívá být opravdovou ŽENOU.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Existuje celá řada lifestylových a mravoučných knih, které mají hodně daleko do příruček pro život, o snaze o kvalitní a nenásilný humor ani nemluvě. Po knize Já, blogerka ale v klidu sáhněte, nepatří k nim. Je totiž naprosto svěží a veselou sondou do starostí i radostí žen i mužů, návratem do našeho dětství i nahlédnutím do tajů budoucích. Je to zkrátka svěží, ale i moudré čtení – především na léto.
18.7.2017
Hodnocení:

Poslední měsíce hýbe dámským světem velké dilema. Holit, či neholit? Ženské pokolení se rozdělilo na dva tábory a dívčí válka začala nejen mezi celebritami. Tento boj dost možná nevstoupí do dějin coby zásadní událost, která změnila svět, nicméně doba se mění a dámské nohy, intimní partie i podpaží s ní. Jak je to správně? A má vůbec žiletková otázka jednoznačnou trendy odpověď?

16.10.2018
Hodnocení:

Mnoho žen má tendenci žít život ostatních, ne ten svůj. Jejich vlastní život se někam vytratil, protože chtěly všem vyhovět. Mají pocit, že musí všechno dělat správně, protože tak se to od ženy očekává. Vyčítají mužům, že nic neřeší, že nic nedělají, že málo pomáhají, že mají spoustu věcí "na háku". Ale kdo jim to dovolil? Kdo v nich neprobouzí tu správnou mužskou chuť té své ženě pomoci? Kdo radši vše udělá sám a pak vše dorazí výtkami? Mučednice, které se obětovaly. Ano, ano, zní to tvrdě a hnusně se to nejen že píše, ale i čte, jenže tohle scestí mučednic je pořád v kurzu. Proč?

27.8.2019
Hodnocení:

Že už je po létě? Není to tak úplně pravda, možná u nás už je chladněji, ovšem Řecko stále nabízí slunečné dny, příjemný mořský vzduch a krásy přírody jak na pevnině, tak na ostrovech, jedním z nejkouzelnějších ostrovů je právě Santorini.

11.9.2018
Hodnocení: